Válečné lodě

PRVNÍ ALL-BIG-GUN-BATTLESHIPS

- posun o 40 let

Když v r. 1903 ve světoznámé a respektované ročence „Janes´Fighting Ships“ zveřejnil italský lodní projektant V. Cuniberti v článku Cuniberti, Vittorio, "An Ideal Battleship for the British Fleet" svoji vizi bitevní lodi vyzbrojené jen těžkými děly, tedy střední a lehká artilerie na ní chyběla, považovalo se to (a dodnes považuje), za převratnou záležitost. Východiskem Cunibertovy vize byla skutečnost, že hlavní pancíře kapitálních obrněnců – pásy na vodní čáře, spodní pancéřové paluby včetně slopů a traverznice – byly ohroženy toliko kanóny nejhrubší ráže, zatímco střední dělostřelectvo na ně nestačilo, a na boj s torpédovkami či torpédoborci zase bylo zase zbytečně těžké (zvláště ráže nad 120 mm). Nota bene k ochraně bitevního jádra eskader a flotil sloužily od zavedení torpédometů malé křižníky zv. chráněné. Skutečně, bylo důležité, aby bitevní loď nesla co nejvíce těžkých děl, a nedůležité, kolik má středních děl (lehká děla proti torpédonosným lodím se uznávala).

O podobném řešení výzbroje bitevní lodi smýšleli v té době i Britové (skupina dělostřeleckých odborníků a námořních důstojníků kolem admirála J. Fishera). Ostatně vrcholné pre-dreadnoughty – např. britská typová skupina KING EDWARD VII – už měly posílenou primární výzbroj, a to 4 děly tzv. přechodové (intermediate) ráže 9,2“ (234 mm), nemluvě o semi-dreadnoughech, které nesly takovýchto přechodových děl mnohem více - např. rovněž britský typ LORD NELSON měl 4 děla ráže 305 a 10 děl ráže 234…

Ale k oněm bitevním lodím „jen s těžkými děly“: Britové je zatřídili jako „all-big-gun-battleship“ a v r. 1906, po rekordně krátké době asi jednoho roku stavby, v Portsmouthu uvedli na svět údajně první exemplář této kategorie – proslulý DREADNOUGHT (NEBOJÁCNÝ). Měl výtlak 17.900 t, poháněly jej už nikoliv parní stroje, ale parní turbíny, takže dosahoval na bitevní loď vskutku úžasné rychlost 21 uzlů, chránil jej pancíř silný 350 m, a co hlavně – nesl 10(!!) děl ráže 305 mm (5 věží x 2 děla v každé). Kromě nich měl i 27 malorážních kanónků, takže až takovou „all-big-gun…“ DREADNOUGHT nebyl. Ale dobrá, sekundární dělostřelectvo vskutku chybělo, ostatně standardem byla v té době bitevní loď se 4 děly ráže 305 mm, 12 děly ráže 152 mm…s rychlostí něco přes 18 uzlů atd. (obeznalejším čtenářům se omlouvám za věru obligátní údaje).

Co však je zarážející, a kvůli čemu také vzniklo toto pojednání: V žádném zahraničním ani českém textu na toto téma, tedy „all-big-gun-battleship“, jsem nenašel zmínku, že tyto „první lodě s děly pouze těžkými respektive bez střední artilerie“ měly už o několik desetiletí své předchůdce. Ano, „all-big-gun-battelships“, překvapivě, ale logicky odvozeno, existovaly dávno před publikováním Cunibertiho stati, natož před první novodobou superlodí DREADNOUGHT.

A které jednotky mám na mysli? Britské věžové lodě a americké monitory z dob občanské války Jihu proti Severu v l. 1861 – 1865 a jejich napodobeniny v jiných státech. Ale zůstaňme u těch britských:

K zapochybování o prvenství Cunibertovy „all-big-gun-battleship“ mě vede skutečnost, že první věžová loď (tj. loď s hlavním dělostřelectvem v dělových věžích) uvedená v r. 1864 do služby v Royal Navy, ROYAL SOVEREIGN (5.100 t) měl ve výzbroji 5 předovek ráže 10,5“ (267 mm) – a nic víc. Ano, jen hrubé kusy, jak se tehdy psalo!!

PRINCE ADALBERT (3.700 t), v Royal Navy první věžová loď s železnou konstrukcí, zařazená do služby v r. 1866, měla rovněž jen děla těžké ráže - 4 předové 9palcovky (229 mm), tj. ani žádná malorážní.

Stejnou výzbroj nesly sesterské, oplachtěné věžovníky SCORPION a WIVERN, oba v činnosti od r. 1865.

To MONARCH (8.330 t) uvedený do služby v r. 1869 a jeho konkurent CAPTAIN (7.770 t) dokončený v r. 1870, který v tomtéž roce tragicky skončil u mysu Finisterre, sice nesly 4 předovky ráže 12“ (305 mm), ale s nimi i 3 respektive 2 děla ráže 7“ (178 mm), tedy zde o „all-big-gun-battleships“ hovořit a psát nelze.

Ale monitor pobřežní obrany CERBERUS (3.350 t) z r.1870 a jeho menší následník ABYSSINIA (2.900 t) měly jen děla hrubé ráže - 4 x 10“ (254mm), a dokonce ani jedno malorážní.

Přejděme monitor GLATTON a pancéřový klounovec HOTSPUR a zastavme se u proslaveného velkého obrněnce DEVASTATION (9.330 t) z r. 1873, který se (s jeho sesterskou lodí THUNDERER) z r. 1877 stal předobrazem pre-dreadnoughtu z devadesátých let 19. století – i on nesl jen hrubá děla, 4 x 12“ (305 mm), ve věžích, a žádné malorážní, natož středorážní!!

Jeho větší následovník DREADNOUGHT (10.890 t) z r. 1879 a čtyři monitory typu CYCLOPS ze sedmdesátých let 19. století měly jen 4 děla ráže 10“ (254 mm), a rovněž ani jedno středo- a malorážní dělo…

Ano, už tohle přece byly „all-big-gun-battleships“! Ale podobně však i v kategorii centrálně-bateriových respektive kasematních lodí (= hlavní děla stále ve společné, těžce pancéřované kasematě ve středolodí) – vždyť třeba malá kasematní pancéřová korveta ENTERPRISE (1.350 t) z r. 1864 měla pouze 4 předové 100liberky a její větší následník FAVORITE (3.240 t) z r. 1866 rovněž!!

Ostatně i proslulé centrálně-bateriové paroplachetní obrněnce SULTAN (9.540 t) dokončený v r. 1871 a ALEXANDRA (9.500 t) z r. 1877 nesly jen těžká děla (jejich 7 respektive 6 malorážních děl, 20liberek, bylo toliko salutních!)…

Tak bychom našli další příklady. Relevantní pro tento text je, že všechny uvedené pancéřníky byly opatřeny jen hrubou artilerií (20liberky neberme vážně), a tato skutečnost byla vyvolána stejnými důvody, jaké pak byly zdrojem Cunibertovy teze – na těžké pancíře stačila jen těžká děla, a ostatní kanóny byly na pancéřových obrněncích zbytečné!! Ano, zbytečné, neboť křižníky by se do boje s těmito plujícími pevnostmi nepouštěly a torpédové lodě přišly na pořad až ve druhé polovině sedmdesátých let – řadové obrněnce tedy nemusely být vybaveny artilerií proti nim – byly určeny jen k boji se sobě rovnými, tedy jen prostředky k tomu postačujícími či nutnými – nejtěžšími děly. Není tedy správnější posunout původ lodí s jednotnou těžkou výzbrojí až někam do let šedesátých?

Nu ale asi těžko očekávat, že by se pojem „all-big-gun-battleship“ jaksi přečasoval, tedy že by se nyní už vztahoval nejen k jednotkám na bázi bitevní lodi DREADNOUGHT, ale i k většině věžových lodí ze šedesátých a sedmdesátých let 19. století - už by se tak dávno stalo. Nicméně určitě neuškodí si uvědomit, že „bitevní lodě jen s velkými děly“ byly i jiné, než ty, o nichž se takto hovoří a píše.

Autor: Milan Jelínek, milan.jelinek@uhk.cz