Válečné lodě

( O )

NÁMOŘNÍ ENCYKLOPEDIE (1860 – 1945)

Tuto encyklopedii neustále rozšiřujeme a zpřesňujeme, proto vítáme Vaše návrhy případných úprav a doplnění. Máte-li zájem na dotváření NÁMOŘNÍ ENCYKLOPEDIE, napište prosím na: milan.jelinek@uhk.cz.

Obchodní loď (angl. merchant vessel) = společné označení dopravních lodí nevojenské povahy, tedy lodí civilních. Dělí se dále na osobní lodě (passenger liners nebo … boat), nákladní lodě (cargo ships), kombinované lodě (cargo-passenger liners), poštovní lodě a trajekty.

Obrněnec (v nám. vojenství angl. armoured ship, v USA ironclad = pancéřník) = obecný pojem pro pancéřové kapitální jednotky válečného loďstva. V širším smyslu se vztahuje na lodě postavené do r. 1945. Obrněncem je každá válečná loď opatřená těžkým pancéřováním boků a palub kryjícím vitální části lodi a muniční skladiště a dělostřelectvem v pancéřových krytech pevných (kasematy) nebo otočných (barbety, věže). V zásadě se obrněnce dělily na bitevní jednotky a křižníkové jednotky (obrněné a pancéřové křižníky), ale bylo možné mezi ně počítat i jiné, např. jižanské pancéřníky z l. 1861 – 1865, francouzské pancéřové dělové a klounovací čluny… V užším smyslu pro bočně pancéřované bateriové lodě z šedesátých a semdesátých let 19.století (paradoxně tedy, ač pancéřován, nemohl být obrněncem -ironclad - např. USS MONITOR z r. 1862, neboť neměl klasické vysoké boky se střílnami baterie a pancíři, což ale odpovídalo specializovaným pojmenováním zaváděným vzápětí: věžová loď, kasematní loď..., přičemž byly vždy míněny lodě pancéřované.)

Obrněný křižník (angl. belted cruiser – soudobá angl. terminologie však řadí tuto kategorii pod armoured cruiser = pancéřové křižník) = předstupeň pancéřových válečných lodí lehčích než klasické pancéřové kapitální jednotky. Byly určeny ke stejným účelům jako pozdější pancéřové křižníky, tedy v bitevní činnosti jako rychlé podpůrné křídlo pancéřového jádra floty, v ostatní činnosti k rychlým zásahům u pobřeží nepřítele a vůči dopravím koridorům. - Pancéřování obrněného křižníku tvořil jen silný (zpravidla okolo 200 mm) pás z tvrdého válcovaného železa v oblasti čáry ponoru, výzbroj rozmístěním kopírovala artilerii kapitálních jednotek, byla však lehčí, částečně ve středolodní kasematě. Lodě této třídy vzniky v Rusku v polovině sedmdesátých let 19.století (typ GENĚRAL ADMIRAL – 2 lodě) jako rychlejší a levnější varianta těžkých obrněnců, následovalo je však jen několik britských jednotek (typy SHANNON a NELSON), ostatní státy na tento pokus vcelku rezignovaly nebo postavily jen ojedinělé exempláře, avšak impuls k založení kategorií pancéřový křižník a chráněný křižník byl vydán.

Obrost lodní (obrost trupu) = pokrytí podvodní části lodního tělesa mořskou florou (vodorosty) a faunou (vilejš stvolnatý, angl. barnacle aj.). Intenzivní fenomén tropických vod, často sezónní a lokální. Vodorosty převážně obrůstají do 2 - 3 m pod čárou ponoru (tedy v oblasti boottop), pak se „kožich“ obrostu ztenčuje, ale může v tenké vrstvě sahat až ke dnu lodi (flat bottom), tam však je vodorostu už velmi málo. Zato mušličky barnacles nepotřebují sluneční světlo a jsou schopny se udržet i na dně lodi (flat bottom). Čím menší je setrvalá rychlost lodi, tím větší šance obrostu. - Příklad z praxe: Na lodi o výtlaku 22.000 t a provozní rychlosti 15 uzlů po 60 dnech na rejdě přístavu Bombay činil obrost vodorostů na boottopu pásu šířky 4m a tloušťky 1 m (!!), takže loď pak dosahovala maximální rychlosti jen 10 uzlů při značném přetížení hlavního motoru. Přitom byla loď opatřena speciálním nátěrem proti obrůstání. Jiný příklad: Když se koncem května r. 1905 přiblížila ruská II. Tichooceánská eskadra (Rožestvenskij) k Japonsku, aby se po mnohaměsíční plavbě Atlantikem, Indickým oceánem a vodami jižní Asie dočkala tragického konce v bitvě u Cušimy, mohly těžké lodě kvůli obrostu podvodních částí trupů vyvinout místo 18 uzlů maximální rychlosti jen 13 uzlů, a to při o třetinu větší spotřebě uhlí v kotelnách a mimořádném zatížení strojů. - Obecně platí, že na první měsíc pobytu v tropických vodách je snesitelná ztráta na rychlosti kolem 25 %. Neznamená to ovšem, že po 4 měsících se loď nehne, ale protože obroste vše co je ve vodě, rychlost se sníží až na 50 % té původní…. Prostředků k zabraňování obrůstání lodního dna bylo a je několik - známé oplátování podvodní části lodního tělesa mědí nebo slitinami u lodí dřevěných, speciálními nátěry na bázi olova nebo cínu u lodí 19. a 20. století, speciální ekologické nátěry posledních let se samoleštícím účinkem, obsahující oxid mědnatý a organické bioaktivní látky. Tento nátěr, tzv. antifouling, se aplikuje na podkladovou barvou ošetřený povrch podvodní části lodního tělesa a to v určitém časovém limitu před spuštěním lodi na vodu. Aktivní zůstává po dobu 36 měsíců, kdy vylučuje látky odpuzující obrost, potom je opět nutno v doku nátěr obnovit. Pokud k obrostu již dojde, např. kvůli nevhodnému nebo již "vyčpělému" antifoulingu, pak se musí obrost odstranit mechanicky. Někdy vystačí najet do přístavu se sladkou nebo brakickou (sladko-slanou) vodou a vodorosty odpadnou (odolné barnacles drží dál) a zaručeně pomůže plavba v ledech (to jde pak dolů vše, bohužel i nátěr), menší lodě zkoušejí projet lavicí řídkého bahna nebo písku. Většinou však důkladnější odstranění obrostu mimo dok znamená najmout potápěče a škrabkami pod vodou obrosty pracně sundat (operace u větší lodi na 10 - 20 hodin). Po barnacles však zůstává i po odstranění drsnější povrch, tedy frikční odpor je větší a rychlost menší. (Ad první příklad výše: I po podvodním čištění lodního tělesa byla v onom uvedeném případě dosažitelná rychlost lodi zhruba 1,5 uzle pod normál.) - Ještě v polovině 20. století byly každý rok lodě dokovány s kompletním očištěním a opravou nátěrů podvodní části lodního tělesa, aplikací nového antifoulingu, kontrolou opadu kormidla, stavu ucpávky hřídele a naleštěním propeleru, revizí zaburtových ventilů a vyčištěním kingstonových jímek a filtrů. Později se interval dokování prodlužoval, nyní jsou to u většiny klasifikačních společností 3 roky, za speciálních podmínek až 5 let. (bek)

Obrubnice (angl. railing, bulwark) = zejména na dřevěných lodích zesílený horní okraj trupu nad vrchní palubou v podobě masivního zábradlí. Někdy byl s dvojitou stěnou, s volným prostorem uvnitř pro uložení sbalených lůžek posádky (hamakové zábradlí).

Obšívka (angl. planking) = vnější vodotěsný plášť upevněný na lodních žebrech, s nimiž (a s kýlem a předním a zadním vazníkem) tvoří obšívka lodní trup. Dřevěné obšívky byly klinkerové (s okraji planěk přes sebe), nebo karvelové (okraje se stýkaly, plaňky byly vedle sebe, na sraz) – v obou případech se styčné plochy planěk opatřovaly těsnícím tmelem. Podobě jsou však uspořádány i díly železné nebo ocelové obšívky – nýtované (s okraji přes sebe) nebo svařované s okraji při sobě), v některých případech se nýtování a svařování kombinuje. Svařování je jednodušší a rychlejší, ale nevýhodou je, že se prasklina z lodního plátnu může dostat do svaru a pokračovat přes něj do plátu dalšího, zatímco v nýtované obšívce se prasklina zpravidla „zastaví“ v otvoru pro nýt. – Obšívku nezaměňovat s potahem (angl. sheating), který vždy leží až na obšívce a je určen k ochraně před chemickými účinky mořské vody a před destruktivním působením lodního obrostu.
Ocel - viz Železo.

Očnice (angl. thimble) = ocelová výstelka vnitřku lanového oka, chránící lano oka před rychlým opotřebováním třením

Oděrák (hráze, oděrka, angl. rubbing strake) = podélný dřevěný trámek upevněný ve středolodí na trupech vesměs malých lodí, nad čárou ponoru, sloužící k zachycení nárazu lodi na přístavní hráze, na bok sousední lodi apod. a k eliminaci účinku takového kontaktu.

Odměr (angl. firing angle) = úhel vodorovného nastavení hlavně – palebný úhel, úhel obstřelu. Při míření na vybraný objekt (cíl) je hodnota tohoto úhlu spolu s hodnotou náměru vyjádřením namíření a udává polohu cíle vůči ose hlavně. Na bateriových a kasematních (centrálně-bateriových) lodích bylo nastavení hlavně do odměru pod širokými, otevřenými úhly obtížné ne-li nemožné, neboť malé střílny neumožňovaly palbu s vyšším náměrem než 20^O, ba příliš nepomohly ani výklenky (embrasures), jimž byly střílny po stranách opatřeny. Mnohem lépe na tom byla děla postavená na otevřených palubách, avšak nechráněná… Možnost zvětšení odměru suplovalo zavedení pojízdných či posuvných děl, která bylo možné přemisťovat na různá palebná stanoviště podél boku lodi jak na na otevřené palubě, tak v kasematě - kvůli takové kasematě však musel být trup ve středolodí tvarován tak, aby se z kasematy dalo pálit také vpřed respektive vzad. Později byly rohy těchto středolodních kasemat uzpůsobeny, takže střílna se otevírala i přes roh, tudíž dělo v ní ustavené (posuvné nebo pivotové - tzv. kornerské), mohlo bez namáhavé a zdlouhavé manipulace pálit od „téměř vpřed“ po „po traverze“, ba i o několik stupňů vzad, pokud to velikost a tvar střílny umožňovaly… Teprve po zavedení barbet a zejména děl nabíjených odzadu v sedmdesátých letech 19. století bylo možné lafetaci pro náměrové úhly upravovat tak, aby se dosahovalo vyšších odměrových úhlů hlavně (u děl ve věžích na přídi respektive zádi až 280^O).

Oháňky = tak se říkalo bočním kýlům na malých lodích.

Ochoz palubový (angl. gangboard, gangway – gang = pracovní oddíl) = úzká vysunutá část paluby mimo okraj nebo pod ním, která slouží k dílčím činnostem.

Ochoz stěžňový (angl. crosstree) = na válečných lodích v pojednávaném období (1860 – 1945) malá rampa v podobě krátkého můstku se zábradlím, zpravidla přibližně v polovině výšky stožáru, zprvu k umístění pozorovatelů, později k instalaci světlometů, navigačních přístrojů, zařízení k řízení a vyhodnocování palby. Z ochozů se v sedmdesátých letech 19. století vyvinuly marsy – stožárová bojová stanoviště s lehkými děly, určená k boji s torpédpovkami.

Okrajnice (angl. plank sheer) = nejvyšší plaňka obšívky lodi, lemující okraj vrchní paluby, silnější než plaňky tvořící obšívku směrem ke kýlu.

Oktant (lat.) = v měřičství osmina kruhu, čily oblouk vytčený úhlem 45°, v námořnictví historický přístroj k měření výšky nebeských těles nad obzorem pracující však jen s takovým max. úhlem. Do poloviny 18. století byl oktant předchůdcem sextantu, jímž byl nahrazen.

Olovnice = tradiční pomůcka k měření hloubky, užívaná na větších lodích až do začátku 20. století, na malých lodích dodnes. Původně jakékoliv závaží upevněné na provázku či lanku opatřeném délkovými značkami (např. uzlíky) a spuštěné z paluby lodi ke dnu moře, později bylo závaží kovové, nejčastěji olověné. Při měření v klidové poloze lodi se hloubka zjišťovala pouhým odečítáním značek z provázku, ale při pohybu lodi bylo třeba kalkulovat danou rychlost. Pro zajímavost, u starých ručních olovnic bylo podlouhlé, mírně konické závaží na dně s malým vybráním, do kterého se dával lůj nebo mazlavé mýdlo ve slané vodě ne moc rozpustné. Do toho se uchytil vzorek dna (písek, mušličky, jemný štěrk), když tam nebylo nic, předpokládalo se, že loď je nad podmořskou skálou nebo kamenitým dnem. (bek/mj)

Oplachtění lodí (ang. sails, rig) = soustava plachet umožňující přenos síly větru na loď a tím jí uvádějící v pohyb. Oplachtění lodi se historicky vyvíjelo – od jednoduchých příčných plachet po složité systémy, které se vyvinuly zejména v 18. století a které byly zdokonaleny v 19. století, za použití nových materiálů, v zásadě však zůstalo rozdělní na oplachtění s charakterem příčným, podélným a kombinovaným. Oplachtění lodí je tvořeno plachtovím, tedy plachtami, a plachtovou takeláží - systémem prvků k ovládání plachet (lana, kladky apod.)

Ordre de bataille (fr., čti órdr d´bataj) = v námořním vojenství forma rozkazu k uspořádání loďstva pro určitý účel, v míru i válce. Rozkaz měl podobu výčtu jednotek bojové formace lodí s uvedením jejích názvů a základních dat (palebné potence, pancéřování, rychlosti…), jmen admirálů a ostatních velících důstojníků, často se schematickým vyobrazením formace (jednotlivé kategorie lodí měly své stále značky), a byl doložen komentářem.

Ortodroma = nejkratší spojnice dvou míst na povrchu zemském, která má na mapách podobu přímky. Vzhledem k zakřivenosti zemského povrchu je délka této přímky relativní.

Ounce (ang., č. unce) = jednotka hmotnosti a objemu v britsko-americkém měrovém systému. Hmotnostní ounce = 28 g.

Ozbrojený parník (angl. armed steamer, armed steamboat, něm. Bewaffnetter Dampfer, Armierter Dampfer), = v mírově době námořní nebo říční dopravní plavidlo, ve válečné době pronajaté správou vojenského námořnictva a osazené zbraněmi podle účelu použití lodi. Ozbrojené parníky se začaly od třicátých let 19. století, to buď jako dopravní lodě s vlastními obrannými prostředky, nebo lodě pro doprovody, hlídkování… a korzárskou činnost. Měly sice jen několik děl menší ráže a nízkou rychlost, vesměs však jejich velká přepravní kapacita umožňovala nabírat značné nadzásoby uhlí, vody a potravin pro dálkové, mnohatýdenní křižování, a příznivé byly i další faktory: malý počet členů posádky, možnost pojmout mužstvo zajatých lodí, nízká ekonomická i strategická škoda při ztrátě plavidla. - K jejich prvním významnějšímu nasazení došlo na straně spojenců za krymské války v l. 1853 - 1856, poté za rusko-turecké války v l. 1877 - 1878…, několik carských ozbrojených parníků z tzv. Dobrovolného loďstva operovalo za rusko-japonské války a pověstní byli „císařovi piráti“ – německé ozbrojené parníky z doby 1.SV. Rovněž byly nasazovány i říční lodě této kategorie, poprvé za prusko-francouzské války v l. 1870 - 1871 při obraně Paříže…, Rakousko-Uhersko mělo takové jednotky v k. u k. Donauflotte za 1.SV (8 lodí vyzbrojených 1 – 2 kanóny ráže 70 mm a kulomety). Poslední lodě toho druhu existovaly v l. 1918 – 1920 v rudé Severodvinské flotě za občanské války v Sovětském Rusku. Už za 1.SV se však těmto lodím v některých oceánských službách začalo oficiálně říkat pomocné křižníky. Takto kategorizované se další ozbrojené parníky ve velkém počtu účastnily i 2.SV.