Válečné lodě

( G )

NÁMOŘNÍ ENCYKLOPEDIE (1860 – 1945)

Tuto encyklopedii neustále rozšiřujeme a zpřesňujeme, proto vítáme Vaše návrhy případných úprav a doplnění. Máte-li zájem na dotváření NÁMOŘNÍ ENCYKLOPEDIE, napište prosím na: milan.jelinek@uhk.cz.

Gaflová plachta = taková, která má ráhno či ráhna v základní poloze ve smyslu předozadním, tj. souběžně s lodní osou (předozadní vratiplachty).

Galion (galjon) = příďový nástavek lodního trupu, který měl působit jako rozbíječ vln a zpevňovat horní část přídě. Byl už na galeonách, kde pak se k němu přidávala figurína zpodobňující patrona lodi nebo představující oblíbenou postavu majitele lodi nebo (angl. figurehead), která se pak začala používat i na jiných druzích lodí. Uvnitř galionu bývaly záchody mužstva. Z válečných lodíc se galion vytratil začátkem druhé poloviny 19. století.

Gaskety (angl.) = lana nebo pásy, jímž se obepínaly skasané příčné plachty. Vždy několik jich bylo našito vedle sebe na přední straně (břichu) plachty.

Gasolin, gazolín = těkavá látka vznikající destilací surového petroleje, kapalná směs uhlovodíků, s bodem varu okolo 50^OC, hustoty 0,67 – 0,68. Gazolín byl palivem do jedněch z prvních spalovacích lodních motorů, používaly se i na ponorkách.

Gatlingův kulomet = poprvé jej jeho vynálezce a konstruktér Američan R. J. Gatling představil v r. 1868. V principu konstrukčně tato zbraň navazovala na Mariettův revolver. Kulomet tvořilo 6 rovnoběžných hlavní vzájemně spojených a usazených v okrouhlých deskách, takže dohromady tento celek připomínal válec. Tím se dalo otáčet pomocí převodových ozubených kol, a to klikou na konci zbraně. Za hlavněmi bylo pouzdro kryjící závěrovou část.. Celý tento segment byl obklopen nosným rámem, jenž měl po stranách čepy spočívající na lafetě. Ráže zbraně byly 25,4 mm (1“) a 12,7 mm (0,5“ = 0.50 calibre). U námořní verze se používaly kovové nábojnice se středovou roznětkou, plněné 22 g černého prachu, do nichž byla vsazena buď kompaktní žaludovitá střela o hmotnosti 218 g, nebo střela skládající se z pláště, uvnitř něhož bylo 15 kuliček. Dostřel zbraně byl zprvu okolo 1.500 m, po zavedení nového střeliva asi 2.500 m. Těžší verze se od závěru šedesátých let 19. století montovala na lodě, lehčí měla armáda. – K obsluze stačili dva muži, z nichž jeden zaměřoval, otáčel klikou a střílel, druhý nabíjel. Nabíjení se dělo podáváním nábojů na šikmý můstek, odkud samovolně spadaly do nabíjecího mechanismu za hlavněmi, zásobníky byly používány až později. Každá hlaveň měla vlastní závěr a vlastní zámek, s napínacími kruhy a nabíjecím systémem Výstřel vyšel vždy z té hlavně, která byla ve spodní poloze. Kadence se řídila rychlostí otáčení klikou, byla tudíž variabilní – u menší verze činila kadence 60 – 150 ran/min., u větší 60 – 90 ran/min. – Poté, co se dostal Gatlingův kulomet do Evropy, byl tu rázem napodobován (viz např. mitrailleuse). – Zbraně na tomto principu se ve velkém používají dodnes, zejména v letectvu.

Gejtava (angl. clue garnet) = jedno ze základních lan ku manipulaci s plachtami na stožárech plachetních lodí. Ovládáno vždy několika muži, vedlo z paluby podél stožáru skrze oka a přes kladky k dolnímu rohu plachty, odkud se přes oko vracelo k ráhnu, na němž bylo ukotveno. Táhnutím gejtavy (a dalších skasálnic) se plachta shrnovala směrem k ráhnu.

Gherlin = v 19. století nejpevnější lodní lano, ze tří slabších lan, používané hlavně k vlečení (Středozemní moře).

Gie = dva bloky (složitější kladky, viz Blok) spojené v jeden jednoduchý stroj.

Gig (angl). = pohotovostní člun velitele lodi nebo admirála. Do konce 19. stol. nesl stěžeň s možností vystrojení lehkou plachtou (lug), byl vybaven i vesly, německé gigy na velkých lodích bývaly dvojstěžňové, s vratiplachtami. Začátkem 19. století se gigy začaly osazovat spalovacími motory.

Gagliandra - viz Balastýna.

Galon (angl. gallon, zkr. gal) = angloamerická jednotka objemu, rozdílných provenienčních hodnot: britský 1 gallon = 4,546 090 litrů, americký 1 wet gallon = 3,785 411 784 litrů (wet gallon = používaný pro tekutiny), americký 1 dry gallon = 4,404 884 121 915 litrů (dry gallon = používaný pro sypké resp. suché látky).

Gill (angl.) = nejmenší britská dutá míra, 1 gill = 1/32 gallonu = 0,142 l.

Gobelette (fr.) = francouzský malý říční a příbřežní člun s jednou plachtou a vybavený vesly, používán až do začátku 20. stol., zřídka i později, nahrazovánn motorovými čluny.

Goeleta = malá plachetní loď nejvíce používaná na Středozemním moři do začátku 20. století, nosnosti 200 – 300 t, se 2 stěžni skloněnými mírně vzad a vystrojenými jednoduchými plachtami (bezrozpěrovými), které byly uchyceny pomocí kruhů našitých do příslušných krajů plachty a navlečených na vratiráhna (tzv. tyče), připevněná na zadní straně stěžňů a stojících šikmo do výše, kromě toho nesla až tři kosatky a někdy na předním stěžni marsovou plachtu.

Goeleta brigová = malá plachetní loď nejvíce používaná na Středozemním moři do začátku 20. století, nosnosti 200 – 300 t, se 2 stěžni skloněnými mírně vzad. Přední stěžeň ustrojený jako u brigy, ostatní plachtoví bylo jako u goelety. K pirátským účelům bývala ozbrojena několika malými děly.

Goniometr¹ = jednoduchý přístroj k měření vodorovných úhlů, v námořnictví používaný k navigaci. byl vybaven hledítkem s dalekohledem k přesnějšímu zaměření.

Goniometr² = zaměřovač s otočným rámem, druh variometru. Používá se u zaměřovače s pevnou smyčkovou anténou, sloužícího k lokalizaci zdroje vysílaných radiových signálů. Od konce dvacátých let 20. století standardní součást můstkový výbavy válečných lodí.

Gording = souhrnné označení pro lana v běžném, tj. pohyblivém lanoví. Gording tvořily zejména kasouny ku podkasáván plachet a skasálnice ku stahování plachet. Gording byl samozřejmě i na paroplachetních válečných lodích.

Granát dělostřelecký (lat. granatus = zrnitý) = výbušný projektil, druh dělové střely. Navázal na granáty ručně vrhané (hlinité, železné) používané do 18. století - francouzský dělostřelecký důstojník J. H. Paxihans v r. 1823 představil granát ke střelbě z děl. V průběhu čtyřicátých let byl zaveden ve většině válečných námořnictev, ale k jeho první masovému použití došlo až v r. 1853 v bitvě u Sinope mezi ruskou a tureckou eskadrou. Proti dřevěným trupům lodí měl vysokou trhací a zápalnou účinnost, avšak s nástupem pancíře jako základního prvku ochrany válečných lodí před dělostřelbou se ukázalo, že granáty musí být s mnohem větší průraznou účinností. Proto se od běžných trhavých látek (střelný prach) postupně přešlo k účinnějším trhavinám (lyddit, kordit…), plášť byl z oceli (někdy z litiny), zároveň se v šedesátých letech změnil tvar granátů z původního sférického na válcový, s ogiválním zakončením a s povrchem různě upravovaným, zejména pro střelbu z tažených (drážkovaných) hlavní (od konce šedesátých let). Od konce osmdesátých let se používaly granáty ocelové. - Dělostřelecký granát je dutá střela naplněná trhavinou přiváděnou k explozi buď časovanou roznětkou (prvotní, nejprimitivnější její formou byl doutnák), pak převážně nárazovými zapalovači (soustava: zapalovač - počinová nálož - explozivní nálož), u některých druhů se trhavina vznítila působením vysoké teploty vzniklé při nárazu. Empirie i teoretické propočty postupně prokázaly, že není ani tak důležitá ráže děla, jako hmotnost granátů, a stejně tak je rozhodující nikoli dopadová rychlost, ale dopadová kinetická energie granátu, proto se konstrukce granátů ubírala směrem k projektilu sice relativně menší ráže, ale delšímu, tj. hmotnějšímu, jemuž zároveň bylo třeba udělit v hlavni potřebnou, co nejvyšší pohybovou energii. Tento vývoj se uplatňoval zejména u děl středorážních, rychlopalných, automatických (cannons), zatímco u těžkých děl (guns), která měla dopravit i na velmi vzdálený cíl (30 – 40 km) co nejmasivnější bořící projektily, se vývoj soustřeďoval na hledání co nejvýhodnějších materiálů pro výrobu dělových hlavní, granátů a trhavých náplní. - Po dopadu se granát roztrhne, takže jeho účinky jsou prvoplánově trhací – díky kinetické energie střepin, dále průrazné a tepelné. Od doby, kdy se začal uplatňovat lodní pancíř, se postupně modifikovaly i účelové druhy granátů, tzakže jsou nyní ve třech základních typech: 1) tříštivé, 2) trhavé a 3) průbojné (čili protipancéřové).

První dva typy - tříštivé a trhavé granáty - jsou opatřeny tělem (nejčastěji ocelovým), ve kterém je dutina, do které je nalaborována trhavina (tj. nitrocelulóza resp. střelna bavlna, kyselina pikrová, nověji tritol, amatol, anebo u starých konstrukcí slisovaný černý prach). Tato dutina je uzavřena hlavovým zapalovačem, který de facto tvoří špičku střely. Tento zapalovač je nejčastěji nárazový, v případě tříštivé střely okamžitý (tj. střela exploduje ihned po nárazu na cíl) anebo v případě trhavé střely nárazový se zpožděním - střela kupř. probije obšívku, vnikne do vnitřních prostor lodi, tam exploduje a vytvoří např. velkou výtrž v boku lodi, kterou se dovnitř začne valit voda. Prakticky ve všech námořnictvech a armádách brzy zjistili, že konstrukce obou typů těchto střel je hodně podobná, takže v rámci unifikace vytvořili jejich kombinaci - střelu tříštivo-trhavou, s kombinovaným zapalovačem, který lze před výstřelem jednoduše (např. pootočením nějakého segmentu) nastavit na okamžitou funkci anebo na funkci se zpožděním.

Průbojné granáty jsou konstruovány odlišně. Jejich prvořadým úkolem totiž je proniknout za pancíř, a to takřka výhradně svojí kinetickou energií. V podstatě se tedy jedná o vpředu zahrocený "špalek" z vysoce kvalitní oceli, jejíž špička, tj. ogival, je zakalena na vysokou tvrdost. V zadní části této střely je poměrně malá dutina, do které je nalaborována trhavina a zašroubován tzv. dnový zapalovač. Tento zapalovač byl až do 2. sv. války bez výjimky nárazový se zpožděním. Zapalovač musí být nastaven tak, aby zafungoval až v důsledku nárazu na hlavní pancíř - nikoliv např. při pouhém průrazu obšívky. Pokud jde vše, jak má a střela narazí přibližně kolmo na pancíř, dojde k zažehnutí zpožďovací slože zapalovače - průchod střely pancířem totiž trvá několik milisekund. Teprve když střela úspěšně pronikne do nitra lodi, dojde k zážehu trhaviny a k explozi, přičemž se z poměrně silnostěnného těla střely vytvoří velké, hmotné střepiny s velkou ničivou silou. Potíž nastane v tom případě, kdy střela na pancíř nenarazí - v takovém případě pouze prolétne lodním trupem a mnoho škod nezpůsobí. (MJ / R. Vávra)

Gyrokompas = druh kompasu (kompas setrvačníkový), který od počátku 20. století postupně nahrazoval klasické kompasy magnetické, kapalinové. Hlavním komponentem gyrokompasu je gyroskop, tj. setrvačník („vlk“) na kardanovém závěsu, spočívající uvnitř pouzdra tvořeného např. dvěma do sebe vloženými koulemi. Pracovní otáčky setrvačníku se pohybují od 20.000 ot./sec do 50.000 ot./sec, mohou být však i větší. Při dosažení pracovní hodnoty otáček, což mohlo trvat v době 1.SV až 3 hod., za 2.SV asi o polovinu méně, se osa setrvačníku díky úhlové rychlosti otáčení země a zemské přitažlivosti dostane do rovnoběžné polohy vůči místnímu poledníku, čímž je spolehlivě vyznačen smysl sever-jih/jih-sever a na tomto základě pak lze odečítat z kompasové růžice např. kurs lodi. Jedinými nevýhodami tohoto jinak vysoce efektivního a odolného přístroje byla jednak právě dlouhá rozběhová doba, jednak potřeba neustálé dodávky energie. -

Gyrometr = starší přístroj užívaný na lodích k měření otáček lodní vrtule. Instaloval se zpravidla na lodní hřídel a pracoval na principu soudobého tachometru.

Gyroskop = přístroj, jehož hlavní částí j setrvačník – symetrické těleso otáčející se vysokou rychlostí (soudobě až 30.000 ot./min.) a používá se k měření úhlové rychlosti a úhlového zrychlení, změn polohových úhlů objektu, ke stabilizaci objektu – nosiče zbraní… Je i hlavní částí gyrokopmasu umožňujícího mj. orientaci podle světových stran nezávisle na přitažlivosti magnetického pólu Země, pracující na principu neměnnosti směru rychle rotujícího tělesa. - Vynález gyroskopu je nejčastěji připisován J. B. L. Foucaltovi (1819 – 1868). Podstatou činnosti gyroskopu je udělení mimořádně vysoké rotační rychlosti tělesu kolem jedné z jeho hlavních os rotace, přičemž toto těleso je usazeno na čípcích tak, aby jej bylo možné v otáčkách neustále udržovat a zároveň aby vhodným způsobem uložení nebo zavěšení bylo možné veškeré náležející zařízení pohybovat všemi směry, aniž by se to projevilo vychylováním tělesa z jeho osy rotace. Gyroskop je užíván i např. v torpédech, v nichž po vystřelení torpéda stabilizuje směr a hloubku jeho pohybu.

Gyrostat (angl. gyroscopic stabilizer) = je gyroskop o hmotnosti kolem 1% výtlaku lodi, s vertikální osou otáčení, sloužící k omezení bočního kolébání lodi (angl. rolling). Jeho základem je rychle rotující těžký setrvačník. Gyrostat je zmiňován v anglické odborné literatuře ještě ve třicátých letech 20. století, avšak novější publikace (padesátá léta téhož) již tuto technickou zajímavost neuvádějí. Totiž třeba 100tunový setrvačník na lodi o výtlaku 10.000 t vyžadoval podstatné zesílení lodní konstrukce a spoustu dalších, zřejmě dost drahých doplňků. Nyní se lze na všech větších lodích setkat s pasivními stabilizátory kolébání (boční kýl, angl. bilge keel), které jsou schopny redukovat kolébání až na polovinu amplitudy. Dále pak bývají lodě pro přepravu cestujících a lodě speciální (např. pro přepravu supertěžkých nebo rozměrných nákladů) vybaveny aktivními prostředky pro omezení kolébání bočními kormidly, u nichž se náklon lodi eliminuje vychýlením ploutve do směru proti bočnímu výkyvu. K dosažení účinnosti tohoto kormidla je sice nutná rychlost lodi > 15 uzlů, ale pak kormidlo dokáže redukovat 15 - 20stupňové kolébání na pouhé 2 - 3 stupně. Jiný prostředkem nahrazujícím dávné gyroskopy jsou boční nádrže s regulovaným průtokem vody na bok protilehlý výkyvu – jsou sice méně efektivní, ale zato levnější. (bek)

Gun = (ve vojenství) anglický obecný výraz pro jakoukoliv střelnou zbraň, v užším smyslu angl. výraz pro dělo, pušku, pistoli, revolver… V námořním vojenství je gun každé ne-automatické dělo Gun – je tedy obecné pojmenování pro zbraň jako takovou, ale také zvláštní výraz pro každé dělo s ručním nabíjením od ráže 37 mm (u starých lodí – tato děla byla palubní i člunová) až po největší prakticky užité exempláře ráže 457 mm na JAMATÓ a MUSAŠI. Srovnej s cannon (angl.) = kanon výraz pro automatickou zbraně, tj. pracující na principu „strojní“ činnosti vyvolané účinkem tlaku výstřelového plynu v hlavni ve smyslu rychlého nabití, práce úderníku, vyjmutí prázdné nábojky/nábojnice, nového nabití…, tj. bez doteku lidské ruky. Kanony mají ráži 20 - 175 mm, vypalují střely po „ploché“ dráze letu a mají větší dostřel než jiné druhy děl (houfnice, moždíř). Takže např. protiletadlový Bofors ráže 40 mm může být gun (= zbraň), ale jelikož je to zbraň automatická, je to i cannon (= kanon).

Gunhouse = anglický výraz (1) pro toliko vrchní část toho, co české pojmosloví označuje „otočná dělová věž“, ale čím je zde míněna jen pancéřová část této věže nad barbetou respektive barbetovým límcem, (2) pro samostatnou kasematu na otevřené palubě (tj. kasematu nikoliv v nástavbě nebo trupu), která měla 4 – 6 střílen, k nímž se uvnitř kasematy přesouvala 1 – 2 děla – tyto gunhouses se používaly v šedesátých letech 19. století (např. na americkém obrněnci STONEWAL JACKSON).

Gun Pit = anglický výraz pro prohlubeň v dělové palubě nebo barbetové plošině, do níž se spouštěla zadní část hlavně kvůli dosažení co největší elevace. Zřizování této gun pit (český odborný ekvivalent neexistuje) umožňovalo prodloužit dělové hlavně.