Válečné lodě

( CH )

NÁMOŘNÍ ENCYKLOPEDIE (1860 – 1945)

Tuto encyklopedii neustále rozšiřujeme a zpřesňujeme, proto vítáme Vaše návrhy případných úprav a doplnění. Máte-li zájem na dotváření NÁMOŘNÍ ENCYKLOPEDIE, napište prosím na: milan.jelinek@uhk.cz.

Chráněný křižník (angl. protected cruiser) = první v řadě kategorií malých křižníkových lodí, jejíž jednotky byly opatřeny pancíři. První lodě této kategorie vznikly ve Velké Británii a USA v osmdesátých letech 19. století a vyznačovaly se především pancéřovou spodní palubou, která kryla pohonný systém lodi (kotle, stroje, hřídele) a muniční skladiště. Významným počinem byla stavba chilského křižníku ESMERALDA (pozdější japonský IZUMI) ve stejné době v loděnicích britské fy Armstrong v Elswicku – tato loď měla pancéřovou palubu tvarovanou tak, že v příčném průřezu byl střed plochý, po stranách se paluba šikmo svažovala k bokům trupu, přičemž tyto skosy (slopy, od angl. slops) sahaly pod čáru ponoru. Takto se pak realizovaly pancéřové paluby i na ostatních britských chráněných křižnících (nejvyhlášenější byly právě ony elswické křižníky), a tento tvar spodní pancéřové paluby se vzápětí ujal i na kapitálních jednotkách. Výtlak chráněných křižníků činil 2.500 – 6.500 t (ale existovaly i lodě mnohem větší, a vůbec největšími byly britské obrovské lodě POWERFUIL a TERRIBLE z devadesátých let 19. století), výzbroj tvořila děla ráže od 102 mm do 152 mm (výjimečně větší), rychlost přesahovala 20 uzlů, u posledních exemplářů 25 uzlů. Britské chráněné křižníky, jejichž poslední exempláře (typ TOWER) vznikly v závěru první dekády 20 století, byly rozděleny do tři tříd: I. a II. třídu tvořily chráněné křižníky dálkové plavby ku napadání námořních dopravních koridorů (I. třída měla výzbroj na úrovní pancéřových křižníků), případně i ke spolupráci s bitevní flotou, ve III. třídě byly malé jednotky k průzkumu a hlídkování. Chráněné křižníky stavěné ve velkém počtu se velmi osvědčily, avšak už po rusko-japonské válce v l. 1904 - 1905 se ukazovalo, že bude třeba tuto kategorii modifikovat, tím spíše, že se přecházelo od parostrojního pohonu k turbínovému, že došlo k výrazné obměně torpédových lodí, mezi nimiž převzaly úlohu relativně silně vyzbrojené a výkonné torpédoborce… Nahradila ji kategorie lehký křižník. - Válečná námořnictva Německa, Francie, Ruska, Itálie aj. si začala pořizovat chráněné křižníky až na přelomu osmdesátých a devadesátých let 19. století (hojně se tam do té doby stavěly křižníky nechráněné, prosté pancéřování). – Do dnešních dnů se jako muzeální kusy dochovaly chráněné křižníky AURORA v ruském Petrohradě, BONAIRE v Holandsku a OLYMPIA v americké Filadelfii.

Chronometr = přesně jdoucí hodiny. V námořnictví jeden z nedůležitějších lodních přístrojů nezbytný ke stanovení přesné zeměpisné délky, na níž se loď nachází. Lodní chronometr ukazuje čas na greenwichském poledníku, a tento údaj se zobrazuje na třech oddělených cifernících: hodinovém, minutovém, vteřinovém. Podobně jako kompas je chronometr uložen na kardanovém závěsu, aby co nejméně podléhal kymácení lodi. První spolehlivé a relativně přesné mechanické chronometry pocházejí z druhé poloviny 18. století, od dvacátých let 20. století se používaly lodní chronometry elektrické, soudobě jsou chronometry elektronické, automaticky seřizované ze družic.