Válečné lodě

( C )

NÁMOŘNÍ ENCYKLOPEDIE (1860 – 1945)

Tuto encyklopedii neustále rozšiřujeme a zpřesňujeme, proto vítáme Vaše návrhy případných úprav a doplnění. Máte-li zájem na dotváření NÁMOŘNÍ ENCYKLOPEDIE, napište prosím na: milan.jelinek@uhk.cz.

Cadre (fr. čti kédr) = výraz pro kmenový stav vojska - jednotky (zejména důstojnictvo a poddůstojnictvo), které zůstávají ve zbrani za každých okolností, tedy i v nejhlubším míru, a pokud vyvstane potřeba, k tomuto „kádru“ se přistavují záložníci, dovolenci, dobrovolníci… Což platilo i pro válečné námořnictvo.

Capitano = italský vůdce či velitel, ve 13. století. Např. Capitano di popolo měl být vojenským protějškem vedoucím činitelům městské správy v italských obcích. Capitano di campagna byl úředník, jemuž byl svěřen dohled nad vykonáváním spravedlnosti v obci (jeho znakem byla hůl). Capitano di guerra byl vůdcem republikových vojsk… apod.

Cargo = náklad, souhrn zboží nacházejícího se na lodi, též průvodní listiny o něm.

Centrálně-bateriové lodě (angl. central-battery ships) = válečné pancéřníky realizované od druhé poloviny šedesátých let 19. století, na nichž se veškeré dělostřelectvo (těžké) nebo jeho převážná část koncentrovalo do velké kasematy ve středolodí, tudíž náležely k lodím kasematním. Typické centrálně-bateriové lodě měly malý počet děl (4 – 8), ale nejhrubší ráže, a to právě v oné hrubě pancéřované středolodní kasematě s podélnými a příčnými pancéřovými stěnami, tedy trup celého předolodí a zadolodí zůstával nepancéřován, kromě pruhu (pásu, ang. belt) v okolí vodní čáry, případně velitelského stanoviště. Kasematní děla centrálně-bateriové lodi se dala používat v nejméně dvou pozicích – k palbě po traverzách (kolmo od trupu s možným vychýlením do cca 50^Ona každou stranu, jak to umožňovaly střílny – s výklenky nebo bez nich) a k palbě ve směru vpřed respektive vzad, a v této poloze tak částečně plnila roli někdejších stíhacích děl (chase guns) či ústupových děl (retreat guns), montovaných na přídě a zádě, hlavně však děla pálící dopředu připravovala klounový útok. Později se do kasematy centrální baterie ustavovala děla nárožní (kornerská), která mohla pálit střílnou otevřenou přes roh, od „docela vpřed“ po „trochu vzad“ resp. u zadního od „docela vzad“ po „trochu vpřed“. - Koncepce centrálně-bateriových lodí brzy převládala nad bateriovými, neboť na jejich stavbu nebylo třeba tolik pancířů, odlehčil se trup (ač středolodní skelet se vyztužoval).

Citadela (it. cittadela = městečko) = v pozemním vojenství centrální tvrz obce či hradu (apod.), anebo umístěna stranou, ale spojená s obcí, v námořním konstruktérství nejlépe chráněná část lodi (ve středolodí), v níž a na níž je soustředěno téměř všechno nejdůležitější dělostřelectvo, muniční sklady, kotelny a stroje, zatímco ostatní části lodi – předolodí a zadolodí – pancíře postrádaly, anebo měly jen pancéřový pás v oblastí čáry ponoru a jednu či dvě paluby tvořily slabší horizontální pancíře. Citadelová loď byla konstruována tak, aby střední část (citadela) vydržela jakékoli zásahy, zatímco všechny průstřely v dalších částech lodi neměly mít vliv na bojeschopnost lodi, loď také se měla díky citadele udržet na hladině, i kdyby došlo k těžkým průstřelům v předolodí a zadolodí i pod čárou ponoru a došlo k zaplavení těchto částí. Citadelu tvořili velmi silné boční pancíře sahající od horní meze bočiny k vrchní palubě, propojené napříč trupem pancéřovými stěnami, vrch byl rovněž tvořen pancéřovými deskami. Tvar citadely nemusel být jen skříňový - uvnitř trupu kopíroval palubní rozmístění dělových věží a muničních skladišť pod nimi.

Citadelové obrněnce = těžké pancéřové lodě, jejichž základním prvkem ochranného systému byla citadela (viz Citadela). Prvními citadelovými obrněnci byly italské pancéřníky CAIO DUILIO a DANDOLO ze sedmdesátých let 19. století, rychlou odpovědí byl britský obrněnec INFLEXIBLE (1874) určený pak ke službě na Středozemním moři, následoval typ AJAX (AGAMEMNON - 1879 a AJAX - 1880). I když citadelové obrněnce nepřestavovaly významnou kapitolu v historii námořního konstruktérství, ba některé státy citadelové obrněnce nestavěly, citadela jako konstrukční prvek ochranného systému lodi zůstala v principu zachována po celou existence kategorie bitevních lodí.

CIGS (z angl. Close In Gun System) = zbraňová soustava umožňující boj malých lodí na co nejmenší vzdálenost.

CIWS (z angl. Close In Weapons System) = zbraňová soustava umožňující sestřelování útočících protilodních raket a letadel na krátké vzdálenosti.

Classis (lat.) = loďstvo (antický výraz).

Classiari (lat.) = námořní vojsko (míněn souhrn lodních posádek – antický výraz)

Colombův přístroj – světelné zařízení k dávání signálů v noci. Tvořil je měděný plášť se silnou skleněnou čočkou, olejové světlo se 7 knoty, vnitřního zrcadla na zadní stěně svítilny a záklopky před čočkou. Signalizování se dělo záblesky způsobovanými prací záklopky před čočkou rozsvíceného zařízení. Krátké záblesky měl délku 1 sec, dlouhé 5 sec. 6 x krátký záblesk znamenal začátek signalizování, 2 x dlouhý záblesk značil konec. Vlastní sdělní se signalizovalo pomocí písmen, vyjádřených různě kombinovanými soustavami krátkých a dlouhých záblesků („teček“ a „čárek“ – Morseova abeceda). Signalizování někdy provázela jiná světelná znamení, např. ohňová. Kupř. když si lodě sdělovaly změnu směru plavby, zapaloval se zelený oheň (např. jeden oheň znamenal směr severní, dva ohně směr jižní).

Commander (angl.)¹ = britské a americké funkční označení (nikoliv hodnost) pro velitele (commander in chief = vrchní velitel apod.).

Commander² = v britském a americkém válečném námořnictvu štábní důstojník na úrovni fregatního kapitána. (V naší literatuře se vyskytuje nesprávně odvozený termín „komandýr“, kterýžto má asi takovou hodnotu „oficír“.) V NATO Navy existuje (a během WWII existovala v US i Royal Navy) jako (code) OF4, v naší klasice je to fregatní kapitán, pro armádu plukovník. Variantou je Lieutenant Commander, což je u nás korvetní kapitán a v armádě major (NATO = OF3). Hodnost se vyvinula koncem 18. a začátkem 19. století (měl v tom prstíky i James Cook), a původně byla známa jako Master and Commander, ale Royal Navy v r. 1814 zkrátila titul na Commander. V US a Royal Navy může tento velet fregatě, torpédoborci, ponorce. Pokud jednotce velí, je zdvořile titulován Captain, neformálně to může však být skipper = kapitán, šéf.

Commodore (angl.) – nejstarší velitel (v různé hodnosti) menší skupiny plavidel britského válečného loďstva, pokud mu nevelí admirál. Commodorská vlajka s vyznačením hodnostního stupně komodora se vztyčuje na hlavním stožáru.

Controller (ang. = vrchní kontrolor či vrchní inspektor) = ve válečném námořnictvu Velké Británie Třetí námořní lord, člen Výboru Admirality (ang. Board of Admiralty), který měl na starosti hospodářské záležitosti válečného námořnictva, ale také odpovědnost za technický vývoj lodí Royal Navy.

Corvus = lehký padací můstek přidržovaný lany na antických lodích, používaný při abordáži – útočnému přeloďování bojovníků z jedné lodi na druhou.

Coup de main (fr.) = rychlý, zdařilý výpad.

Cvičení (angl. exercise) = v námořním vojenství: (1) jednostranná jedno- i vícedenní, více či méně rozsáhlá taktická nebojová činnost více lodí odvíjející se v rámci přípravy tohoto námořního útvaru na určitou operaci (námořní boj, odrážení torpédových nebo leteckých útoků, vyloďování). (Není totéž co manévry, což byla velká cvičení dvoustranná, tj. se stranou „vlastní“ a stranou „nepřátelskou“.) (2) Činnost některého útvaru nebo části lodní posádky organizovaná k nácviku dokonalejšího ovládání lodních bojových – útočných nebo obranných bojových prostředků (cvičení dělostřelecká, torpédová…) nebo prostředků nezbytných pro vedení bojové činnosti (cvičení navigační, komunikační…).

Cwt (hundredweight – centýř) = britská jednotka ku vyjádření hmotnoti dělových hlavní. 1 cwt = 112 liber = 50,8024 kg děl.

Cyklón = prudká tropická (oceánská i pevninská) bouře, v níž se vítr otáčí okolo horizontálně se ubírajícího svislého středu, tedy se vítr pohybuje v kruhu nebo ve spirálách jako obrovský vzdušný vír (odtud název cyklón). V Severní Americe, kde pustoší i několikrát ročně Karibskou oblast a Mexický záliv vč. přilehlých pevninských oblastí Spojených států a Mexika, se takovému říká hurikán (hurricane), u jižní a východní Asie je to tajfun a v příslušných oblastech je znám jako bengálský vítr či mauritijský vítr, v Oceánii jde o willy-willy. Přitom vír se na severní polokouli otáčí proti směru pohybu Slunce, na jižní polokouli opačně. Výška činí několik kilometrů, průměr v tropickém pásmu až 200 km, východněji až 1.000 km, vír rotuje rychlostí 30 – 80 m/sec, rychlost horizontálního posunu je 5 – 50 km, v severnějších šířkách až 80 km. Cyklon je provázen hustým, těžkým, přívalovým deštěm. Přitom v „oku bouře“ o průměru až několika kilometrů je nízký tlak, klid a čistá obloha… Cyklón se vyskytuje nejčastěji na podzim, nejméně na konci zimy a na jaře. Jeho zásah na obydlenou pevninu má katastrofické následky, dokonané záplavami. Co se týče námořního působení, zvedá cyklón obrovské spousty vod, které se menším lodím stávaly osudnými, velké plachetní lodě přicházely o plachtoví, takeláž, části nástaveb, ba i o lidi, kteří jsou bez pomoci vyzdviženi do temného neznáma a nenávratna. – Blížení či vznik cyklónu má volný průběh, od naprostého klidu a nezvykle průhledného ovzduší s velmi intenzivními barvami nebe při západu a východu slunce, přes nastávající dusno a přibývání sytých tmavých mraků, z nichž po několika dnech spouští se stále houstnoucí déšť, zvedá se vítr, obloha neprostupně tmavne, až pak přichází nejdivočejší vichr a od obzoru se blíží vše devastující trychtýřovitá spirála…

Cyklóna tropická - hluboká tlaková níže dosti malého rozsahu, vznikající nad oblastmi oceánů v pásech mezi zeměpisnými šířkami asi 5 – 20° na obou polokoulích, která vyvolává cyklón (výše). Postupuje na západ a v blízkosti východních břehů kontinentů se stáčí do vyšších šířek a postupně zaniká.

Čárka kompasová (rumb, dílek, angl. compass point) = 1/32 kompasové kompasové růžice, což činí 11,25^O úhlové míry. Dělí se dále na poloviny, čtvrtky a osminky. Čárky se na kompasové růžici vyznačují spolu se stupni.

Čelen (angl. bowsprit) = krátký, přímo vpřed trčící nebo až do úhlu 45^O šikmo vzhůru zvednutý stěžeň vybíhající přídě po podélné ose lodi. Byl výchozím místem takeláže plachetní lodi a upínaly se k němu přední stěhy. Jeho pata byla upevněna na úrovni vrchní nebo hlavní paluby, opíral se vršek předního vazu a přes tento přečnívala zhruba polovinou. Aby snesl tah takeláže vedoucí ke stěžňům, byl opatřen čelenovou výztuhou napojenou na klounovec a zpravidla (u velkých lodí) ještě tzv. vodními stěhy (martingale stays) upevněnými rovněž na klounovec a vypínanými vzpěrami (dolphin strakers) vloženými mezi ně a čelen. Původně sloužil jen k upínání stěhů případně zavěšování kotev, až v 16. a 17. století nesl boven (krátký kolmý stožár s blindami, na předku čelenu), poté přední gaflové, trojúhelníkové plachty, kosatky - přední stěhovku, vnitřní a vnější kosatku a létavku. Dodnes je standardním prvkem stěžňové výbavy plachetních lodí.

Čelenová vlajka (angl. jack) = v námořním vojenství malá vlajka na nízké žerdi (jack staff), a to buď bojová (ve válečném stavu) anebo vyvěšovaná při kotvení lodi.

Čepování = ve stavbě menších dřevěných lodí způsob spojování desek či planěk obšívky. Jeho principem je úprava dlouhých okrajů desek, která spočívala ve vypracování podlouhlého zaobleného anebo hranatého, rozměrově přesně stanoveného výstupku (čepu), který po celé své délce zapadal do rovněž značně přesně vypracovaného žlábku (dlabu) v dlouhém okraji desky výše, a tato zase měla na horním okraji čep, zapadající do dlabu výše… Obšívky takto pořízené se výtečně utěsňovaly (pryskyřicí apod.), ba byly značně pevné, takže odpadala nutnost navýsost tuhého žebroví a vůbec kostry lodi, která navíc se většinou stavěla až dovnitř hotové obšívky. Od 11. století se však postup stavby trupu zjednodušil – nejdřív se zhotovila pevná a přesně vypracovaná kostra (tehdy také se objevily první výkresy technologického provedení trupů), a teprve na ni se kladla obšívka, ale už ne čepovaná, nýbrž mnohem technologicky jednodušší a levnější - klinkerová (viz Klinkerová konstrukce) nebo karvelová (viz Karvelová konstrukce).

Černý prach = nejstarší, dýmavá střelivina. Byla složená z draselného ledku, dřevěného uhlí a síry v různých poměrech, podle určení. Při lodní palbě s použitím černého prachu obaloval kouř lodě a zahaloval bojiště natolik, že velení lodí ztrácela prostorovou orientaci a nebyla schopna lokalizovat nepřítele a identifikovat plavidla v okolí. Od sedmdesátých let 19.století jej nahrazoval bezdýmý (nedýmavý) prach.

Čerpadlo lodní (angl. pump) = stroj umožňující přepravu kapalin, který má na válečné lodi několik variant a slouží k různým účelům. V kotelně byla (jsou) čerpadla především k přečerpávání vody ze zásobníků do kotlů (boiler feeding pumps), k odčerpávání vody (vzniklé kondenzací na stěnách anebo pronikáním vody z vrchních palub…) slouží čerpadla spodová (bilge pumps), dále jsou na lodích čerpadla k odnímání vody ze zátěžových a balastních nádrží (tank pumps), čerpadla protipožární – zpravidla v každém významném oddělení (magacín, protizátopový lodní úsek…).

Člun (angl. boat, něm. Boot, fr. canot) – viz též Boat = (obecně) malá, otevřené plavidlo, tj. bez paluby, zpravidla s malým ponorem, s pohonem ručním (vesla, lopatkové kolo), plachetním (v mnoha druzích) nebo motorovým (parní stroj, spalovací motor, elektromotor, reaktivní motor) s propulzí šroubovou, kolesovou či reaktivní. Čluny jsou v zásadě námořní a říční, nebo jejich kombinace, a mnoha druhů – sportovní, rybářské, záchranné, vojenské a válečné (s výzbrojí), ke stavebním pracím, výletní atd. Člun je plavidlo, nikoli však loď (ta má nejméně jednu palubu), třebaže v obecném smyslu a v hovorové řeči bývá člun jako loď řečen (např. u vodáků).

Čluny palubní (angl. ship´s boats) = soubor veslových, plachetních (nebo kombinovaných) a motorových člunů, která si válečná loď vezla jako prostředky záchrany, komunikace a drobné přepravy mezi lodí a břehem. Na válečných lodích v pojednávaném období to byly (podle velikosti): barkasa, pinasa (obě mívaly malý parní stroj nebo spalovací motor, dříve i plachetní výstroj), šalupa, kutr, gig (kapitánský), jola a dingy (všechny veslové, ty větší případně plachetní). Ve velkých vlajkových lodích byl i komfortně vybavený admirálský člun. - Barkasy mívaly i lehkou výzbroj – malorážní dělo nebo kulomet. Na přelomu 19./20. století se na parní barkasy montovaly i torpédomety (1 torpédo, zásobní nenesly), a takto se osvědčily za rusko-japonské války, byly však vhodné jen k akcím u pobřeží. Palubní čluny byly buď zavěšeny na davitech (spočívaly ovšem v člunovém podstavci) anebo sdruženy na místě (rostry) pod výložníkem lodního jeřábu, zpravidla před druhým stožárem. Na osobních lodích byly davity a podstavce s čluny na palubě nástavby, která se odtud zvala člunová paluba (boat deck).

Čnělka (angl. stamen, košová čnělka = topmast) = druhá (nad pněm) a každá další výše ustavená část stěžně nebo čelenu. S pněm tvoří stěžeň složený. Se spodnější nebo vrchnější částí stěžně byla spojena ohlávkami a objímkami. Vůči spodní části stěžně byla vždy předsazena (tj. směrem k přídi), přesah činil cca 1/5 délky čnělky. Čnělky měly názvy: košová, brámová (nadkošová), královská (nejvýše umístěná, na hlavním stožáru). Čelen byl prodloužen čnělkou čelenovou (jib-boom)