Válečné lodě

( Bl-Bz )

NÁMOŘNÍ ENCYKLOPEDIE (1860 – 1945)

Tuto encyklopedii neustále rozšiřujeme a zpřesňujeme, proto vítáme Vaše návrhy případných úprav a doplnění. Máte-li zájem na dotváření NÁMOŘNÍ ENCYKLOPEDIE, napište prosím na: milan.jelinek@uhk.cz.

BL (podle angl. breech loading), BLR = britské označení pro děla nabíjená odzadu (breech = zadek hlavně, též závěr…). Od r. 1880 bylo zavedeno BLR, kde R značí „rifle“ = drážkovaný, ale po r. 1890 zůstávalo opět jen BL. Začátkem 20. století, když už se hladká respektive nedrážkovaná děla na lodích nepoužívala, používalo se BL pro děla, do nichž se používaly prachové vaky (B = bags = vaky).

Blinda = malá ráhnová plachta s čtvercovou nebo obdélníkovou plochou upevněná na čelenu, a to buď nad ním (horní blinda) nebo pod ním (spodní blinda). V 18. století ji nahradily kosatky.

Blok viz Kladkovnice

Blokáda = v námořním vojenství projev snahy ozbrojenou silou na určitou dobu zamezit jakýmkoliv fyzickým stykům (např. dopravním) určité části pobřeží s jinou oblastí. Liší se od obléhání, což je kombinovaná blokádní a útočná činnost vůči vojensky hájeným místům na pevnině, zatímco blokáda se děje proti pouze pobřežním nebo námořním místům (pevnosti, přístavy, zálivy, ústí řek…). V případě pobřežních vojenských objektů (pevností apod.) lze hovořit o kombinaci blokády a obléhání. Původně, v 16. a 17. století, se blokáda vyhlašovala jako forma zákazu, který nebyl podporován ozbrojenou silou (blokáda fiktivní), a teprve koncem 18. století se za blokádu považovala činnost jistého počtu ukotvených („pevně ležících“) lodí v jisté vzdálenosti od sebe (blokáda efektivní). Na konci 19. století platilo, že dle mezinárodního práva blokádu může vyhlásit stát ve válečném stavu s jiným státem k zamezení dovozu válečných a životních prostředků na místa pod správou nepřítelem jen tehdy, je-li uznána neutrálními státy, provádí-li se za vyhlášené války (tedy nikoli např. jen z příkazu místního velitele), jsou-li blokádní lodě na kotvách nebo křižující před blokovanou oblastí a nehrozí-li od nich nebezpečí neutrálním lodím, pokud tyto nechtějí blokádu prorazit. Zakázána byla blokáda potopením tzv. blokádních lodí (např. starých plavidel naložených balastem) před místy, kam je takto zamezen přístup neutrálním lodím, blokáda musela být trvalá (kromě výjimek za extrémně špatných klimatických podmínek) a absolutní, tedy vůči lodím všech států (kromě výjimek v případě ohrožení lodě poruchou, poškození bouří apod.) Zahájení blokády muselo být termínově určeno a blokovaná oblast teritoriálně vymezena, což se měly včas dozvědět vlády neutrálních zemí prohlášením vlády státu, který blokádu vyhlašoval. Do určité doby měly mít neutrální lodě možnost blokovanou oblast (např. přístavy) opustit. Loď, která se pokoušela blokádu prorazit, mohla být zlikvidována, ba bylo možné ji na volném moři stíhat, ale toto stíhání muselo být ukončeno, dostala-li se loď do neutrálních vod. Loď, která se pokoušela prorazit blokádu a byla při tom zadržena, mohla být odtažena do přístavu válčícího státu a její osud měl projednat kořistný soud. Posádka lodi musela být propuštěna, což se nevztahovalo ale na osoby vojenské… Blokáda pominula, jestliže se blokádní loďstvo z blokádní čáry vzdálilo. – V 19. století se však postupně připouštěla i blokáda v době míru, jako prostředek k (mírovému) vynucení určitého postoje státu, jehož území je (někde) blokováno. Paradoxně ovšem tento druh blocus pacifique často vedl k vyhlášení války. – Příklady: Blokáda řeckého pobřeží drženého Turky pod Ibrahimem pašou, prováděná v r. 1827 válečnými loděmi Velké Británie, Francie a Ruska skončila bitvou u Navarina, se zničením tureckého loďstva. V r. 1859 blokovalo sardinské loďstvo Gaetu, aby podpořilo obléhání města na pevnině. Za americké občanské války v l. 1861 – 1865 blokovaly unionistické lodě pobřeží konfederovaných států. V r. 1884 blokovala francouzská eskadra Formosu (Tchai-wan), aby si vymohla ústupky na Číně, v r. 1886 blokovaly spojené eskadry (britská, německá, rakousko-uherská a italská) pobřeží Řecka, aby je donutily odzbrojit, v létě r. 1904, za rusko-japonské války vyhlásili Japonci (adm. Tógó) blokádu Port Arturu, aby tak znemožnili dopravu vojska a válečného materiálu do pevnosti po moři, zároveň však se schylovalo k přímému obléhání základny na pevnině… V r. 1909 byly principy blokády kodifikovány z hlediska mezinárodního práva londýnskou deklarací. Dnes pojem blokáda používán obecně, jako označení souboru vojenských opatření sloužící k zamezení veškerého spojení protivníka na určitém území s ostatním světem, aby tak byl eliminován, případně donucen ke kapitulaci nebo ústupkům. Podle složení sil a prostředků a zeměpisné polohy objektu může být blokáda pozemní, vzdušná, námořní nebo nejčastěji blokáda kombinovaná, ale v tomto pojetí v podstatě není činěn rozdíl mezi blokádou a obléháním.

BM (breech mechanism) = závěrové zařízení, závěrový mechanismus.

BMG (browning machine gun) = označení pro tzv. strojní zbraně (kulomety) pracující automaticky, na principu odrazu a nového nárazu úderníku, současného nabití a po výstřelu vyhození nábojnice. S principem přišel jako první Američan John Moses Browning (1855 - 1926). Nejrozšířenější z těchto zbraní byla „padesátka“ – kulomet ráže 0,50“ = 12,7 mm.

Boat (angl. = člun, loď) = výklad tohoto termínu je dvojí, a trochu sporný, nota bene na rozhraní českého jazyka a anglického jazyka, kdy je kategorizace ztížena. Ještě za 1.SV byl v angličtině používán výlučně termín boat pro člun i loď respektive plavidlo (jinak též angl. vessel, fr. vaisseau = plavidlo). Ale! Nyní boat značí člun definovaný jako "a small open craft propelled by sails, oars or some form of engine", tj. „malá otevřená loď (ne-krytá palubou), poháněná plachtami, vesly nebo nějakým druhem stroje“, zatímco boat jako námořní plavidlo (s palubami) je používán téměř výhradně ve složenině, v níž přední část značí účelovost - např. steamboat (může být člunem s parním pohonem, ale také oceánský parník), passengerboat (osobní dopravní parník, mailboat či packet ship (loď dopravující přes moře poštu a cestující), torpedoboat je asi taky vše jiné než small open craft, a třeba ještě U-boot/U-boat (tedy něm. unterseeboot/angl. U-boat), který také má daleko od toho být malou nekrytou lodí). Označení boot/boat pro ponorky se udrželo od konce 19. století, kdy tato plavidla byla malá, de facto jen občas se ponořující lodě a kdy se nerozlišovalo podle toho, zda je loď krytá palubou či ne, ostatně říkat ponorce s atomovým pohonem a 150ti muži posádky na palubě U-boot/U-boat by bylo nelogické. (bek/mj)

Bocman (angl. boatswain) – viz Loďmistr

Bočina (outor, angl. bilge,) – ve středolodí více či méně oblý přechod mezi bokem lodního trupu a dnem lodního trupu. Je uspořádána tvarem žeber, zpevněných uvnitř trupu podélnou vaznicí (bočinová vaznice). Na vnější straně bývá zejména u větších lodí zpravidla krátký bočinový kýl (bilge keel).

Boční vazníky (angl. side stringers) – boční podélné výztuhy lodního trupu instalované pod úroveň bočiny.

Boční výška (angl. moulded depth) – viz Rozměry lodi.

Boj (angl. fight) = v námořním vojenství vyvrcholení taktického úsilí alespoň jedné z nepřátelských stran, jehož důsledkem je ozbrojené střetnutí menší skupiny lodí (např. na úrovni eskadry, zatímco boj větších skupin je zván bitva, boj loďstev – flot – se zve generální bitva, a naopak: boj dvou lodí je souboj, ale u nás se nerozlišuje). Záměrem nepřátelských námořních stran vedoucích boj je nepřítele zničit, rozehnat respektive donutit k ústupu, nebo zajmout. Podle toho se také námořní boj dělí na boj útočný a boj obranný, přičemž není pravidlem, že v každém boji jedna strana útočí a jedna se brání - v mnoha případech byly první fáze boje útočná z obou stran, a teprve poté se boj modifikoval. - Námořní boj byl buď veden na hladině, anebo kombinovaný – vedený mezi loděmi a letadly či loděmi a pobřežím. Disciplínou, která se zabývá teorií i praxí námořního boje a která čerpá i z jeho empirie, je námořní taktika, jejíž zrod spadá do poloviny 19.století.

Bójař (fr. balliseur) = zřízenec, který bděl nad změnami na pobřeží, zejména nad stavem bójí aj. značek a znamení pobřežních a přístavních, anebo zřízenec starající se pěšinu, po níž kráčejí při své práci tahouni vlekoucí loď podél břehu.

Bóje (fr. bouée, angl. buoy, něm. Boje, it. gavitello) = původně plováky různé konstrukce (plné dřevěné, duté kovové, kulovité, válcové, vejčité, kuželové, dvojkuželové…), zakotvené na dně nebo uvázané k jinému plovoucímu tělesu, které – opatřeny nápadnou barvou, zdaleka viditelnou, a také bidélcem (žerdí), který nesl další znamení (kříž, kužel, kouli, šipku…), také svítilnami, ale i zvonci – vyznačovaly na vodní hladině určitou kvalitu plavebního nebo kotevního místa (mělkost, přítomnost vraku, proudu…, místo shozené kotvy, místo uložení kabelu…) případně jeho směr (plavební dráhy). Takto se rozlišovaly bóje výstražné, bóje kotvové, bóje ouvazné. V r. 1936 námořní státy schválily mezinárodní jednotné směrnice o konstrukci a využívání bójí, který zaváděl dva základní druhy bójí: (1) laterální, k vyznačení plavební dráhy, (2) kardinální, k vyznačení vodních ploch – rejdových, vrakových… vč. přístavních. - Soudobé bóje jsou vybaveny elektrickými světly, elektrickými sirénami, některé vysílací radiostanicí a prvky družicového rozpoznávaní. Kromě těchto stacionárních bójí si lodě vezou (vezly) vlastní bóje, mezi nimiž je zejména bóje záchranná, zpravidla opatřená světlem (bývala to patrona nacpaná směsí ledku, sirníku antimonového, síry a lněného oleje – zapaluje se vytržením drsného drátu), někdy i zvoncem, svrhovaná z paluby pro ty, kteří se na hladině potřebují zachytit spolehlivého předmětu. Na lodi je záchranná bóje uložena zpravidla na zádi se skluzem (slipper), tak, aby k jejím okamžitému spuštění stačilo jednoduché zařízení.

Bojer (angl. boyer, hol. boier) = malá příbřežní plachetnice užívaná na evropském pobřeží Severního moře v 16. – 18. století. nesla jeden stěžeň s gaflovou plachtou (byla zpravidla dělená, na rozpěrovém ráhně) a malou vrcholovou příčnou plachtu, nad čelenem byla 1 – 2 kosatky. větší bojery měly zadní stěžeň, s latinskou plachtou.

Bojeschopnost (ang. fighting power) = v námořním vojenství stav, který charakterizuje připravenost a schopnost válečné lodi nebo organizovaní skupiny válečných lodí (oddíl, eskadra, flotila…) úspěšně vést boj. Je podmíněna systémovou účinností organizační struktury (odborná kvality nejvyššího důstojnického sboru), personální naplněností a odbornou a morální kvalitou a praktickou vyspělostí lodního důstojnictva a mužstva, naplněností bojovými prostředky a dalším bojovým materiálem, adekvátností operačního prostoru, kvalitou týlové podpory (početnost, rozmístění a vybavení námořních základen)…

Bojiště (angl. battlefield, battleground) = v námořní vojenství prostor, na němž se uskutečňuje militární boj znepřátelených stran. V pojednávaném období (1860 – 1945) byla hloubka námořního bojiště dána okruhem působnosti bojových prostředků – zhruba do r. 1940 dostřelem nejtěžšího dělostřelectva, poté doletem palubních letounů. Námořní bojiště bylo buď na jednom místě (např. při souboji válečných lodí s pobřežním dělostřelectvem), anebo se posouvalo, jak se pohybovaly znepřátelené strany. Generální bitvy (viz Bitva) měly i několik bojišť.

Bojová loď (angl. fighting ship) = totéž, co loď válečná, tedy plavidlo určené k přímé bojové činnosti. – Prvním bojovými loděmi byly antické dřevěné veslice (až 160 veslařů) s plochým dnem, které umožňovalo najetí na plážovitý břeh, a osazené arietami – dlouhými vysunutými, vpředu zahrocenými a oplechovanými trámy, které umožňovaly ničení nepřátelských lodí najetím do nich, načež následovala abordáž, zpravidla boj muže proti muži. – Zřejmě už ve 4.století př. n. l. Řekové instalovali na takovéto lodě prostředky k vedení pozemního boje, zejména katapulty, které umožňovaly vrhání různých bořících a zápalných projektilů na lodě a pobřeží nepřítele. Takto asi o 200 let později upravili své bojové lodě i Římané, kteří navíc zavedli rozmisťování veslařů v řadách na sebou, čímž v 7. století vznikly galeje (pozdější galéry). Standardní výbavou bojových lodí však už byly i plachty, většinou však po jedné velké, na 1 – 2 stožárech. Bojové prostředky zůstávaly – ariety (klouny), katapulty aj. metadla, lodě vezly kromě veslařů i bojovníky vyzbrojené luky, kopími a meči a chráněné štíty, které ostatně částečně ochraňovaly i lodní trupy… Tak jak se stále důmyslněji využívalo síly větru prostřednictvím vhodně tvarovaných plachet na početnějších stožárech, ubývala na bojových lodích vesla. V 15.století se do výzbroje bojových lodí dostalo lodní dělo a v 16.století byly bojové lodě už tím, co lze dnes nazvat válečnými koráby. Podle určení se pak měnila jejich velikost a výzbroj, počet členů posádky, oplachtění…, proto se v 18.století začala zavádět kategorizace, tj. třídění lodí – do I., II. a III. třídy náležely velké bitevní jednotky se 3 – 4 bateriovými palubami (vč. horní, která však nebyla zvána dělová), zatímco ve IV. a V. třídě byly kornely (fregaty) a pak, v nižších třídách, lodě menší (budoucí korvety, šalupy…). Zlomovým bylo pro vývoj bojové lodi 19.století, neboť už od jeho dvacátých let vznikaly lodě s železnou konstrukcí a současně na ně pronikaly parní stroje, aby pak čtyřicet let trvalo dilema jednak „kolesa nebo lodní šroub“ (šroub v padesátých letech vyhrál), jednak „co s plachtami“ (plachty na křižnících vydržely až do devadesátých let). Měnila se i výzbroj a munice – zásadní změnu pojetí námořního vojenství navodilo zavádění výbušných projektilů (granátů) ráže do 220 mm dostřelujících na 2.500 m (Francie), zavádění pancířů v padesátých letech (Francie) a zavádění drážkovaných děl koncem šedesátých let. Vznik nové kategorie (třídy) bojových lodí byl zavdán v osmdesátých letech zavedením torpéda (V. Británie). Bojová loď se dále vyvíjela i koncepčně – od bateriových k centrálně-bateriovým resp. kasematním, od věžových (USA, V. Británie) k barbetovým (Francie), sílily stroje, tvrdly pancíře, stoupala účinnost projektilů… Koncem 19. století se bojové lodě dělily na řadové lodě (pozd. zv. bitevní, pre-dreadnoughty), na obrněné resp. pancéřové křižáky, chráněné a nechráněné křižáky, torpédoborce, torpédovky a torpédové čluny, dělové čluny a avisa, objevily se první použitelné bojové ponorky (Francie). Toto třídění přetrvalo, přibyly však minonosky (Rusko) a minolovky jen v r. 1906 vstoupil do služby první dreadnought (V. Británie) a o tři oky později první bitevní křižník (V. Británie), ponorky se staly hrozbou, zatím však bez konkrétního projevu, chráněné křižníky byly přezvány na lehké (resp. byly rozděleny na tzv. těžké a lehké) a takto vstoupily bojové lodě do 1.SV, v níž se objevila kategorie monitor – loď bombardovací, nechráněné. tedy jiné koncepce než monitory šedesátých let 19.století. To už byly parní stroje na ústupu, střídány parními turbínami (velké lodě) a spalovacími motory (malé lodě a čluny). Tehdy se mezi kategoriemi bojových lodí objevila třída letadlové plavidlo, což v podstatě – zejména v prvních formách letadlové lodi – bojová loď nebyla, neboť sama o sobě dokázala vést nanejvýš jen slabý obranný boj, zatímco vlastní bojovou činnost z ní zprostředkovaně vyvíjela letadla jako nosiče zbraní. - Po zkušenostech z rusko-japonské války se jako bojové lodě začaly zavádět rychlé motorové čluny (Itálie), a to dělové nebo torpédové, určené hlavně k hladinovým přepadům a k boji s ponorkami, zato zmizela třída torpédovka. – Washingtonská konference v r. 1922 kategorizaci bojových lodí dále zjednodušila – zůstaly jen bitevní lodě, křižníky, letadlové lodě a torpédoborce, zmizela třída bitevní křižník (stávající jednotky se přičlenily k třídě bitevní loď). Ani pozdější londýnská konference tuto kategorii neobnovila, jen znovu rozdělila křižníky na těžké a lehké. Zvláštní důležitosti se dostalo protiletadlovým a protiponorkovým jednotkám. Za 2.SV války se bitevní loď ukázala jako zastaralá veličina, která v souboji s letectvem už nemá šanci, zatímco rychle vzrostl význam letadlových lodí a přechodně i ponorek, zároveň se objevily nové třídy bojových lodí – např. fregaty a korvety, protiletadlové lodě. Už od dvacátých let pokračoval rychlý vývoj prostředků protiponorkového boje (sonar) a protileteckého boje (radar), avšak vcelku byla sama podstata bojové lodi ohrožena nástupem letectva a v padesátých letech vysoce výkonných raket vč. raket s jadernými hlavicemi.

Bojový stožár (angl. fighting mast) = u lodí zařazených do služby po r. 1870 se tak označovaly stožáry, na nichž bylo nejméně jedno palebné stanoviště zvané mars, což byla zpravidla okrouhlá plošina s plechovým zábradlím, někdy zcela krytá (francouzské obrněnce), na níž byly na palpostech a lehké kanóny či kulomety. Tyto plošiny existovaly už na plachetních korábech, byla však pro střelce s ručními zbraněmi, kteří odtud mohli s přehledem pálit na palubu blízké nepřátelské lodi, anebo na palubu vlastní lodi, byla-li po abordáži obsazena, zatímco na pancéřových lodích měla instalace bojových stožárů přispět ke zlepšení ochrany před torpédovkami – jednak pak bylo možné na marsy instalovat lehká děla, která se na nástavby a vrchní palubu už nevešla (anebo se prostě počet malorážních děl zvětšil), jednak byly útočící jednotky více patrnější a vytvářely (opticky) delší respektive širší cíl. Zhruba do konce 19. století byly bojové stožáry bidlové (angl. pole mats), často - na bitevních lodích - se dvěma marsy nad sebou, přičemž stožáry byly duté a byl v nich dopravní výtah (francouzské obrněnce). Poté, co se v r. 1906 objevily na lodi DREADNOUGHT třínožkové stožáry (angl. tripod masts, byly však známé už dříve), byla bojová stanoviště i na nich, ale tehdy už označení bojový stožár začalo zanikat (ne však stožár), tím spíše, že stožáry byly stále více obestavovány můstkovými komplexy, které samy byly osazeny lehkými děly a kulomety. Poté se objevily lodě s bojovými stožáry tvořenými až 8 nohami (Japonsko), na amerických lodích převládly bojové stožáry klecové (cage masts), ba na mnohých se objevily pagodovité stavby s mnoha řídícími, světlometnými a palebnými stanovišti, které někdejší bojové stožáry zcela nahradily.

Bok lodní (fr. a něm. bord, angl. board) – strana či stěna lodního trupu, která má různý tvar podélný i příčný. Bok může být šikmý, rovný, vypouklý… K boku lodnímu se připevňují různá zařízení: lodní schůdky, výložníky protitorpédových sítí… V angl. je pravý bok zván starboard, levý backboard.

Bombarda = v námořním vojenství: (1) Široká a krátká (tedy velmi stabilní), většinou dvoustěžňová loď, používaná na Středozemním moři, vyzbrojená 1 – 2 těžkými, až 200liberními děly, určená k ostřelování hlavně velkých a masivních pobřežních cílů (pevnosti). Děla stála na přídi, takže přední stěžeň (s příčnými ráhnovými plachtami) byl až uprostřed lodi, hlavní stěžeň (podélném plachty na vratiráhnech) daleko na zádi. Bombardy se používaly ještě za napoleonských válek koncem 18. století. (2) Někdy tak byly zvány i francouzské plovoucí pancéřové baterie (angl. steambatteries), která byly nasazeny za krymské války, poprvé u Kinburnu 17. října 1855 (jinak přímí předchůdci prvních novodobých pancéřových lodí L´GLOIRE a WARRIOR). (3) Palubní, velmi krátké, těžké dělo (původně velký prak používaný ve 14. a 15. stol. v Lombardii – odtud i lombarda), konstruované v 16. – 18. stol. ze železných prutů obepjatých železnými prstenci a opatřených dřevěným pevným pláštěm, přičemž hlaveň měla i trychtýřový tvar.

Bon (angl. boom of harbour, fr. estacade flottante) = ruský pojem pro plovoucí ohradu smontovanou z trámů spojených lany, řetězy apod., od 1.SV případně opatřovanou protitorpédovými sítěmi. Ohrada (uzávěra, bariéra…) měla bránit před přístavem nebo v jeho ústí pronikání útočných lodí anebo torpéd, též blokádních či paličských lodí (branderů) k ukotvenému loďstvu.

Bonaventura = na starých válečných lodích (do poloviny 17. století) nejzadnější stěžeň respektive druhý zadní, ustrojený latinskou plachtou.

Bonet, bonneta = pruh plátna, který se šněrováním provazcem přichycoval k dolnímu okraji stožárové plachty (výjimečně po straně) ku zvětšení plochy plachty. Na válečných lodích se bonet používal do začátku 18. století.

Bóra (bora) = chladný pevninský zimní vítr nad Jaderským mořem, vanoucí od severovýchodu, ale přesněji (pův.) prudký, suchý, řezavě studený vítr vanoucí v zimních měsících v Dalmácii a dalších přímořských oblastech na východních březích Jadranu, mezi námořníky značně obávaný. Přichází totiž náhle, načež věje v tak prudkých krátkých rázech (refoli či raffiche, trvání od několika vteřin až minut), že mu často neodolají lehké pobřežní stavby, natož plachtoví a takeláž lodí. Nejprudší je bóra u pobřeží lemovaného vyššími horskými pásmy (Kvarnerský záliv), zatímco severněji (istrijské pobřeží) vane už zpravidla jen bóra mírnější (borino). Trvání bory je od jednoho dne po asi patnáct dnů. Bóra vzniká rozdílností atmosférického tlaku nad Evropou a nad jižním Jadranem – je-li nad Evropou vysoký tlak a na Jadranu nízký, „přelévá“ se ovzduší k jihu, naráží na studené pobřežní hřebeny, převaluje se přes ně a padá na moře. Podobně se děje např. na Černém moři, jižní Francii (tam se takovému větru říká mistral).

Boreální = severní, od severu jdoucí.

Botka stožárová (angl. mast-shoe, mast-step) = na dřevěných stožárových lodích masivní objímka (mast-sleeve) se zárubní (closing edge, heelpost) v páteřnici k uchycení paty pně stožáru ve spodku lodi, přičemž peň spočíval v zárubni a byl jištěn proti vytržení.

Botka pňová a botka ráhnová = objímky na plachtami ustrojeném stožáru sloužící k vodorovnému a svislému pohyblivému upevnění ráhna a vedlejšího pně (vratipeň) ke pni stožáru. Na objímce je čep a do něj zapadající vidlice, k níž je pohyblivá část upevněna.

Bottelier (angl. Ship´s stewart, it. commesso ai viveri o dispensiere, rus. bataler, něm. Proviantmeister…) = zpravidla poddůstojník - lodní skladník potravin a jejich výdejce.

Bouline (ang. bowline, něm. Bugleine) = lano utahující u velkých plachet postranní, tj. návětrní lem, při čemž utažením lana se dosáhne plného zabrání větru do plachty, i tehdy, když plachta je stočena ostře na směr větru.

Boven (angl. bowsprit vertical mast) = velmi nízký stěžeň na konci čelenu, který sloužil k upevnění horní blindy.

Bragozzo, bragozzi = velký člun s plochým nebo jen mírně zaobleným dnem, používaný na Jadranu pro příbřežní plavbu a stavěný většinou v Chioggi u Benátek. Má délku 10 – 12 m, velmi malý ponor do 0,2 m, velké, hluboko pod profil lodi sahající kormidlo, 2 stožáry s lichoběžníkovými plachtami. Nosností činí 5 – 8 t. Trup bývá většinou kryt palubou, ale kvůli co nejmenšímu ponoru nemá spodní kýl, nýbrž dva kýly boční (oháňky). Tyto lodě bývaly i nástrojem pirátů a nesly pak několik lehkých děl.

Brámový (bramový, angl. topgallant, fr. de perroquet) = přívlastek pro (odspodu) třetí část stěžně (druhé, nejhořejší jeho prodloužení) a veškeré plachtoví a lanoví na něm, kupř. třetí plachta zdola je brámová, její ráhno je brámové, otočné na čnělce brámové.

Brander (něm. výraz od brand = zapalovat, angl. fire-shipp, it. brulotto) = paličská loď, útočné plavidlo Většinou stará loď před vyřazením, naplněna hořlavým materiálem (dehtovým i běžným dřevem, slámou, rákosem, smolou, ba i střelným prachem), byla takto vyslána do nepřátelského přístavu, aby tam svým požárem zapálila buď ukotvené lodě, nebo přístavní zařízení, někdy najížděla i na jiné cíle (mosty, pobřežní stavby ap.). K cíli se blížila buď řízena posádkou, která, nedbajíc palby nepřítele, loď namířila k nepřátelskému plavidlu nebo jinému objektu (někdy i narazila, ba posádka ji stihla upoutat), pak její mužstvo zapálilo doutnáky a loď opustilo (zpravidla byli pro takovéto sebevražené akce vybíráni dobrovolníci), anebo byla loď vyslána bez posádky, po větru, s kormidlem zajištěným v požadované poloze. Tyto paličské lodě se používaly už v antických flotilách, z novověku jsou známy zejména tyto případy: V r. 1585 při obléhání Antverp vojskem parmského vévody antvrepští (Gianibelli), kteří chtěli zabránit zásobování Antverp po moři, vyslali k umělé hrázi a pontonovému mostu Španělů přes Šeldu paličské lodě FORTUIN a HOOP, naložené 7.000 librami prachu. Most zničily mocným výbuchem, při němž zahynuly stovky Španělů. - Britské loďstvo se v r. 1628 pokusilo pomocí branderů zničit francouzskou flotilu u La Rochelle. - V r. 1770 ruští námořníci černomořského loďstva pod hrabětem Orlovem zničili paličskými loděmi turecké loďstvo u Česmy a totéž se v r. 1832 dvakrát podařilo řeckému admirálu Mialisovi. - V 19. století, za opiových válek, používali paličské lodě Číňané… U nás byly za brandery mylně vydávány japonské parníky, které v r. 1904 natřikrát byly vyslány proti ruské námořní pevnosti Port Artur (Žluté moře, poloostrov Liao-tung), aby zatarasily její přístavní vjezd a tak znemožnily ruské Tichooceánské eskadře, tam kotvící, vyplouvání (český překlad Stěpanovovy knihy „Port Artur“ -1. díl, Praha, 1954) – v tomto případě ale šlo o lodě hradící, barážní či blokové, blokovací.

Brassa = zvratička.

Brazzera = velký rybářský člun užívaný na dalmatském a istrijském pobřeží, obdoba člunu bragozzo, ale na rozdíl od něj může mít i jen jeden stěžeň a kýl má spodní (bragozzo jen postranní). Nesl latinské plachty, někdy i kosatku, a pokud měl i zadní stěžeň, byla na něm i vratiplachta. Nosnost 8 – 12 tun, délka 10 – 15 m, ponor větší než bragozzo (do 1 m), kormidlo bylo rovněž velké a sahalo hluboko.

Brefock = jediná příčná plachta na malých lodích vč. plachetních člunů, které jinak jsou vystrojeny toliko kosatkami a vratiplachtami.

Brescijská ocel (angl. Brescian steel, něm. Minzstahl) = vynikající zkujnělá ocel, která se zprvu vyráběla v italské Brescii (jedno z center italské zbrojní výroby), ale na konci 19. století ji ve stejném interním složení produkovaly hlavně korutanské a štýrské firmy. Využití našla též v konstruktérství bodných a sečných zbraní posádek plachetních lodí.

Briga (ang. brig, něm. Brigg, fr. brig n. brick) = menší plachetní loď o dvou stožárech s plným oplachtěním (= na každém stožáru byly vzestupně 4 plachty na příčných ráhnech, na hlavním stožáru vratiplachta, kosatky byly 3 – 4 v obvyklém postavení). Nosnost měla 200 – 500 t. Velmi rozšířený druh lodní, zejména v Evropě. Plachtoví brigy však měly i parníky, hlavně francouzské, hamburské a brémské zaatlantické poštovní a dopravní lodě. Brigy válečné, stavěné až do padesátých let 19. století, nesly 8 – 18 děl při výtlaku 200 – 400 t, ale po r. 1860 zcela vymizely anebo sloužily jako pomocné a cvičné lodě (např. rakousko-uherská ARTEMISIA o 180 t a CHAMAELON o 200 t).

Briga škunerová (angl. brigantine) = je briga se 2 zkrácenými stožáry (mají jen jednu čnělku), tj. každý stožár má jen 3 příčné plachty (a vratiplachtu). Podobá se brigantině , ale liší se od ní pouze jednou spodní plachtou. Zcela jiný je brigový škuner .

Brigáda = v ruském válečném loďstvu přelomu 19./20. století část eskadry, tj. po flotu (loďstvu) nejvyššího námořního svazku. Brigádu tvořily buď 4 velké lodě téže třídy (pancéřníky, křižníky), nebo 2 oddíly malých lodí (torpédoborců), při čemž oddíl malých lodí tvořilo 9 takových jednotek téže třídy. V tomto případě 2 brigády tvořily divizi.

Brigantina¹ = evropská plachetní dopravní loď, v podstatě briga se stožáry zkrácenými o jednu čnělku, přičemž počet plachet na každém stožáru (4) se neměnil. Tedy obě horní plachty byly na jedné (vrchní) čnělce, zatímco obě spodní plachty (velké, na příčných ráhnech) byly na spodní části stožáru – pni, kde měly jiné plachetnice zpravidla jen jednu takovou plachtu. Výhodou mužstva při vyřazování části plachtoví z větrového záběru brigantiny byla jednodušší manipulace se spodními plachtami. Výtlak brigantin se pohyboval mezi 200 a 500 tunami.

Brigantina² = velká vratiplachta na zadním stožáru (besanu)

Brigový škuner = evropská plachetnice se 2 – 3 stožáry, z nichž druhý (a třetí) má jen jednu čnělku a menší vystrojení, zatímco první zkrácen není (má peň a 2 čnělky) a nese plné vystrojení - 4 příčné plachty. Je odlišný od škunerové brigy .

Brizance = schopnost výbušniny (střeliviny, trhaviny, třaskaviny a pyrotechnické slože) vyvolat tříštivý účinek v okolním prostředí respektive účinnost rozpínavosti explozivní látky přivedené k výbuchu. Závisí na objemu, teplotě a rychlosti plynů vyvinutých výbuchem. Brilance se projevuje tlakově. Čím je tlak větší a rychlost expanze vyšší, tím je brizance větší. Brizance různých trhavin se měří několika různými metodami, jejichž podstatou je zkoumání účinku výbuchu vybrané trhaviny na normalizované, vesměs olověné objekty různých tvarů (válečky, hranoly), přičemž výbuch je iniciován vně těchto objektů, nebo uvnitř (pak se měří průměr způsobené dutiny).

Bríza (brisa, angl. breeze, fr. brise, něm. Brise) = společný název pro větry ve stupnici od mírného vánku po ostřejší vítr, při kterém lze použít nanejvýš už jen plachty brámové (na stěžni třetí zdola). Rychlost brízy je tedy - podle Beauforta - mezi 3,6 a 15,2 m/sec, při čemž tlak na plachty pak činí 1,5 kg – 28 kg na m². Námořníci hovoří o bríze jemné, tuhé a čilé. Nebezpečná není.

Brlení (angl. bulwark) = pažení. Masivní, i přes 0,5 m silná hradba ve smyslu odolné stěny na okraji vrchní paluby lodi, která skýtá neúplnou ochranu palubní plochy před bočními návaly vody (voda odtéká brankami v podobě jednoduchých záklopek uzavíratelných zvnějšku), chrání prostor nad vrchní palubou před účinky projektilů roztříštěných o blízkou hladinu nebo o lodní bok, zadržuje předměty uvolněné na palubě při kymácení lodi apod. Na plachetních lodích bývalo brlení dřevěné, často řešené jako hamakové (tj. sloužilo k dennímu odkládání hamaků – závěsných lůžek mužstva), na železných válečných lodích bylo plechové, anebo chybělo, nahrazeno zábradlím, což jsou jen lehká obroubení volných míst horní paluby nebo palub nástaveb, můstků apod. – řetězová, lanová…

Bronz = slitina mědi s cínem, ale k výrobě bronzi pro různé účely přidávaly se také jiné kovy (zinek, olovo, železo, stříbro…) a látky (fosfor). Pro výrobu starších děl se používal bronz zvaný dělovina (viz). Tu nejčastěji tvořila slitina mědi a cínu v poměru 90 : 10 nebo 91 : 9. Číňané lili děla z bronzu slitého z 95,8 dílů mědi, 0,2 dílu cínu, 1,7 dílu zinku, 0,7 dílu olova, 0,2 dílu železa a 1,5 dílu antimonu (vzniklému materiálu se pak říkalo černá ocel). Od sedmdesátých let 19. století nahrazovaly dělovinu a bronz železo a ocel.

Brohk = na starých bateriových lodích s pevnými děly silné lodí lano, které - přes kladkostroje - omezovalo pohyb lafety respektive děla zpět po výstřelu. Sloužilo také k přitažení děla (v boji po jeho nabití) do palebné polohy.

BRT (Brutto Register Ton) = jednotka hrubé prostornosti hrubé, tj. zahrnující všechny vnitřní (inboard) prostory lodi, přičemž 1 BRT = 2,83 m²(viz i Prostornost lodi)

Brukanec (angl. coat, franc. Braie, rus. brjukanec) = na dřevěných lodích používaný pruh impregnovaného (dehtovaného) plátna, které se přehazuje přes lodní části, které nemají podlehnout účinkům vody anebo nemá kolem nich pronikat voda, např. se jím halí dřevěné klíny, upevňující stožár v palubním průvlaku, či kormidlový peň v lodní zádi, aby se kolem něj nedostávala voda do trupu… Na železných lodích se místo brukanců ve smyslu těsnícím používaly kovové aj. ucpávky, mechanicky odolnější.

Bruloto = paličská loď (viz Brander)

Bucentoro, bucintero (it.) = velká galéra severního Jadranu, v daném období vždy jen jedna - exkluzivní benátské plavidlo, v němž benátský dóže každoročně na den Nanebevzetí Páně vyjížděl v doprovodu velkého množství jiných lodí na Jaderské moře. Tam dóže hodil do vln prsten, aby se s Jadranem takto spojil a stvrdil panství Benátek nad ním. Každá bucentoro byla 31 m dlouhá a asi 7 m široká, velmi zlacená a vůbec nádherně, honosně vyzdobená, se sochou Spravedlnosti a vlajkou Benátek na přídi. Poprvé se toto plavidlo připomíná v pramenech z r. 1289, poslední bucentoro, vystavěný v l. 1722 – 1729, Francouzi v r. 1798 na kusy zničili z nenávisti k Italům a pro jeho nádhernou výzdobu, kterou nedokázali napodobit… Několik fragmentů těchto bucentoro mají některá italská muzea v depozitářích.

Bunkr (uhelna, zásobník uhlí, též uhelná jáma, angl. bunker) = na parních lodích skladiště uhlí, nověji všeobecně skladiště sypkých hmot – organických i neorganických. Bunkry bývaly v sousedství kotelny, a to buď jako boční bunkry, jako stropní bunkry a jako příčné bunkry, přičemž plné uhelné bunkry často bývaly zástupným činitelem. Na starých parních lodích se uhlí z bunkrů přihazovalo lopatami, od začátku 20. století se na velkých plavidlech zaváděly různé dopravníky (pásové, šnekové…), které zavážely už přímo rošty.

Bunkrování (angl. bunkering) = překládání uhlí nebo jiných sypkých hmot z nábřeží do lodních bunkrů. K bunkrování uhlí od začátku 20. století sloužila tehdy ještě ojedinělá uhelná mola, na kterých byly speciální zauhlovací věže. V nich se pomocí soustavy různých horizontálních a vertikálních naběráků a dopravníků uhlí vybíralo z vagónů a přepravovalo do vyšších poloh, odkud se po žlabech sypalo přímo do uhelných jam na lodi. Standardním způsobem bunkrování uhlí ovšem bylo přeprava paliva v pytlích pomocí přístavních nebo lodních jeřábů, kdy se pytle přenášely po mnoha najednou na palubu, kde je pak námořníci přebírali, otevírali a vysypávali do uhelných jam. Na moři se uhlí překládalo z nákladních parníků zv. uhlíři (colliers) prostřednictvím buď rovněž běžných lodních jeřábů s dlouhými výložníky, anebo pomocí visutého zařízení v podobě dlouhého ramene zavěšeného na stožáru zauhlovací lodi, v němž se pohybovalo lano opatřené háky, na které se pytle s uhlím navěšovaly a na laně přenášely nad palubu lodi zauhlované. Nakládání uhlí byla celodenní úmorná, krajně nezdravá práce.

Buran – silná sibiřská vichřice, letní nebo (mnohem krutější) zimní. Zasahuje i nad okolní moře, ale dále od pobřeží se rozpadá..