Válečné lodě

( A )

NÁMOŘNÍ ENCYKLOPEDIE (1860 – 1945)

Tuto encyklopedii neustále rozšiřujeme a zpřesňujeme, proto vítáme Vaše návrhy případných úprav a doplnění. Máte-li zájem na dotváření NÁMOŘNÍ ENCYKLOPEDIE, napište prosím na: milan.jelinek@uhk.cz.

AA ( z angl. anti-aircraft = protiletadlový) = zkratka používaná v anglicky psané odborné literatuře (český ekvivalent = PL). Někdy se používá pro těžší AA / PL zbraně, tj. ráže nad 64 mm resp. 2,5 palce zkratka AAA.

AA/SU ( z angl. anti-aircraft/surface) = britské označení pro dvojúčelová děla (a jejich řídící systém) k palbě na vzdušné cíle a na pozemní cíle. Nahradilo dřívější (do r. 1947) HA/LA (podle angl. High Angle/Low Angle = vysoký úhel / nízký úhel).

Abandon = v námořní terminologii opuštění lodi její posádkou, nebo vysazení jednotlivých námořníků na cestě. Abandonovat = opustit.

Abordáž (z fr. abordage, angl. boarding, falling aboard) = (1) V obecném smyslu znamená přistání nebo připevnění lodi ke břehu, nebo někdy (dříve) také vyslání člunu z lodi ke břehu. (2) Vypravení vojska z lodí k útoku na pevninský cíl, což bývala velmi obtížná operace. Bylo-li loďstvo pohromadě, utvořil se výsadkový sbor, k čemuž každá loď přispěla ze své posádky, a sice: fregata I. třídy 170 muži, fregaty II. a III. třídy po 120 mužích. Toto vojsko bylo ozbrojeno puškami a několika lehkými výsadkovými děly (byly to v podstatě polní zbraně, které mohlo táhnout jen několik mužů). Na větších prámech bývala i lehčí lodní děla. – Největší abordáž v tomto smyslu se v 19. století uskutečnila na Krymu v r. 1854, a úspěšně, protože jí Rusové nezabránili. V červenci r. 1866 se pokoušelo o abordáž vojsko italského admirála Persano, když tento dobýval ostrov Vis (Lissa) a na něm městečko stejného jména, ale byl rakouskou dělostřelbou odražen, nenašel však a i vhodné místo a také počasí nebylo vyhovující. Když se 20. července Persano pokoušel o abordáž na jiném místě ostrova, možná by byl úspěšný, ale právě připlouvalo rakouské loďstvo admirála Tegetthoffa, s nímž pak svedl památnou bitvu… (3) Abordáž ve smyslu útočení se prováděla také mezi loděmi. Dvě se k sobě přiblížily boky, načež pomocí stékacích kotev a přitaháků se sepnuly tak, aby se mohlo palubní mužstvo či vojsko útočící lodi dostat na palubu nepřátelské lodi, k čemuž sloužily i lehké padací můstky (corvus). Dokud nebyla do námořního vojenství na válečné lodě zavedena pára, šlo - spolu s dělostřelbou - o jeden z nejdůležitějších bojových úkonů. Okolo poloviny 19. století se však od abordáže začalo upouštět, protože zdokonalená dělostřelba a také použití klounu (píchu, lodního hrotu, beranu) a posléze zavedení torpéda tento prvek námořního boje znemožňovaly – nepřítel býval odražen daleko dříve, než se stačil přiblížit, natož přirazit „bokem k boku“. (4) Abordáží se nazývala i neúmyslná srážka lodí, zaviněná nepozorností nebo z objektivních důvodů (např. přírodními podmínkami). (5) Abordáží se také rozuměla akustická komunikace mezi loděmi. Setkaly-li se dvě na širém moři, stávalo se, že si z nich velitelé vzájemně sdělovali zprávy – na blízkou vzdálenost ústně nebo pomocí megafonu (tehdy zv. dalekomluv), na větší vzdálenost za dobré viditelnosti signály vlajkovými či stožárovými, za malé viditelnosti signalizací zvukovou (troubení, pískání, střelba děly…), za noci signály světelnými (svítilnami, ohni, raketami…).

Aborder! (angl.) = příkaz přirazit loď bordem, tj. palubním krajem k hrázi, jiné lodi apod.

Abrakovat = odstranit, stáhnout loď z nebezpečného místa - úskalí, mělčiny…

Abuttó = u Japonců bůh blaha, zvláště vzýván námořníky, kteří mu za oběť házejí peníze uvázané na dřívcích, aby jim poslal dobrý vítr. Zvyk se v 19. století částečně ujal i u námořníků evropských.

Adjustovat = připravit zbraň, munici, povoz… tak, aby jich mohlo být použito k předmětnému účelu. Adjustovat vojáka značilo opatřit jej oděvem (morturou), zbrojí (armaturou), výstrojí a polním náčiním.

Adjutant = pobočník

Admirál (angl. admiral, fr. amiral) = titul nejvyššího námořního důstojníka. Zřejmě nesprávně se výraz odvozuje od arabského emír nebo amír (= pán či vůdce) resp. amír-al-bahr (= pán či vůdce lodi), nikoliv od latinského admiralibis (= obdivuhodný). V Evropě se začalo výrazu nebo jeho předchozích podob používat za křižáckých válek, a to nejprve u Sicilanů (v r. 1142) a potom u Janovanů. Od r. 1216 se výraz používá v Anglii, od r. 1248 ve Francii. Od 13. století byl tedy nejvyšší hodností ve válečných námořnictvech, a až začátkem 20. století byla ještě povýšena na hodnost velkoadmirál - Německu Grossadmiral, ve V. Británii Admiral of the Fleet, v USA Fleet-Admiral…, u Rusů byla ještě hodnost geněral-admiral, a to pro člena panovnického rodu, který byl takto vrchním velitelem veškerých námořních sil - v příslušné hierarchii je mezi carem a minstrem námořnictva. - Hodnost admirál se stala v Evropě běžnou, až na Turecko, kde byl důstojník loďstva v nejvyšší hodnosti zván kapudan-paša. Lodě, na kterých sídlí admirál, jsou zvány vlajkové, někdy i admirálské a označuje je vlajka - přitom vlajka velitele loďstva je na této lodi na prostředním stěžni, vlajka velitele předního oddílu - viceadmirála - je na předním stožáru a vlajka velitele zadního voje – kontradmirála (správně a pův. kontraadmirála, dříve u nás psáno kontreadmiral, něm. contre-…, angl. rear-…) - je na zadním stožáru. Když admirálská loď vplouvá do přístavu, náleží jí pozdrav z děl.

Admiralita (angl. Admirality, něm. Admiralität, fr. Amirauté) = obecný název pro vrchní správu válečného námořnictva. Ve Velké Británii se nazýval Admiralitou úřad vrchní námořní správy (ministerstva námořnictví), v jehož čele stál První lord Admirality (First lord Admiral), který byl zároveň členem vlády – jako námořní ministr. Nevedl však správu jako jediný, nýbrž jako člen Admirální rady respektive Výboru Admirality (Board of Admiralty). - V Německu příslušela admiralitě nejen vrchní správa, ale i vrchní velení, vrchní námořní soudnictví a trestní moc nad válečným námořnictvem. Admiralita (Admiralität) se skládala z četných sekcí pro různé obory námořní správy. Jejím představitelem byl Chef der Admiralität s admiralitním štábem. - V jiných státech (Francie, Rusko, Itálie, Dánsko, Holandsko, Španělsko, USA…) byla pro vrchní námořní správu zřízena samostatná ministerstva, v jiných měla tuto funkci specializovaná oddělení některého ministerstva (Belgie, Švédsko…). Rakousko-Uhersko mělo vrchní správu námořní začleněnou do říšského ministerstva války jako jeho námořní sekci a tato sekce sestávala z presidiální kanceláře a 8 odborů. Náčelník sekce byl ve svém oboru působnosti samostatný, avšak ústavní zodpovědnost za obsah a výsledky jeho činnosti náležely ministru války. Námořní sekci byl podřízen také přístavní admiralitát (Hafen-Admiralität) v Pule, který vedl vrchní správu válečného námořnictva v přiděleném obvodu a bylo to de facto vrchní velitelství operačního loďstva na Jadranu. (Admiralita lze psát i s velkým „A“, to když se věnujeme britské, německé aj. Admiralitě, jež je v příslušné řeči rovněž psána s velkým písmenem na začátku slova, anebo např. ruské Admiralitě, což je název budovy vrchní námořní správy v Petrohradě = Admiralitějstvo).

Admiralitní rada = v některých státech poradní orgán nejvyšší námořní správy respektive admirality. Nejstarší instituce s touto funkcí měly Velká Británie a Francie. Ve Velké Británii měla až do r. 1511 nejvyšší dohled nad veškerým královským loďstvem pouze ona. Pak sice Jindřich VIII. etabloval funkci a úřad lorda vrchního admirála (Lord High Admiral), ale ta zanikla, proto se vrchní námořní správa opět přenesla na admiralitní radu. Novým ustanovením o admiralitní radě, které rámcově platí dodnes, bylo královské rozhodnutí z r. 1611, novější rozhodnutí vyšla v l. 1829 a 1831. Od té doby je oficiální, plný název admiralitní rady Commissioners for executing the office of the Lord High Admiral of the United Kingdom od Great Britain and Irelaned, zkráceně Board of Lords Commissioners, nověji Board od Admiralty. Do kompetence admiralitní rady náležela vrchní správa válečného námořnictva. Její složení: První lord Admirality (First lord Admiral) byl náčelníkem admiralitní rady, ale i členem vlády, jako její námořní ministr, a dále čtyři členové rady (Lord Commissioners), jimž – jednomu každému – příslušelo vedení některého úseku námořní správy, a dva sekretáři admiralitní rady. Konkrétně: První námořní lord (admirál, operační velitel loďstva, který měl na starosti strategické a taktické plánování činnosti vál. loďstva…), Druhý námořní lord (sledoval personální stavy loďstva, organizoval výcvik lodních posádek, řešil mobilizační záležitosti …, byl v těsném kontaktu s Prvním námořním lordem, jehož také zastupoval), Třetí námořní lord (inspektor či kontrolor, měl na starosti stavbu válečných lodí vč. jejich osazování výzbrojí, pohonnými a řídícími jednotkami, výstroj…), Čtvrtý námořní lord (mladší – řídil zdravotní službu válečného námořnictva, staral se o výstroj posádek a zásobování lodí proviantem, sledoval dodávky uhlí pro válečné námořnictvo, zabýval se penzijními záležitostmi…), Pátý námořní lord (civilista – měl v kompetenci královské loděnice, budovy válečného námořnictva, jeho civilní zaměstnance…), 1. sekretář pro záležitosti parlamentní a finanční (civilista – sestavoval rozpočet válečného námořnictva, uzavíral smlouvy o stavbě lodí aj., připravoval podklady pro parlamentní jednání ohledně válečného námořnictva…), 2. sekretář pro vnitřní záležitosti Admirality (stálý člen, tedy se při změnách na postech námořních lordů nevyměňoval – vyřizoval agendu mezi resorty válečného námořnictva, měl na starosti kontakty se státní správou…). Každý z těchto členů rady mě sobě podřízeny odbory jednotlivých sekcí, např. Třetímu námořnímu lordovi podléhal konstrukční odbor Royal Navy vedený jeho šéfkonstruktérem. – Členové admiralitní rady byli jmenováni, před ústavou byla zodpovědná admiralitní rada jako celek. Zpravidla se složení admiralitní rady měnilo se složením vlády, na rozdíl od podřízených výkonných sekčních orgánů (sekce kontrolní, sekce finanční, sekce pro zásobování, sekce pro práce námořní a sekce dopravní) – personální obsazení vedoucí těchto sekcí nepodléhalo politickému uspořádání vlády ani admiralitní rady. – Ve Francii byla admiralitní rada (conseil d´amirauté) zřízena k řešení sporů vzniklých z námořní plavby a zámořského obchodu. Jako taková byla zrušena v r. 1791, ale znovu zřízena v r. 1822 a naposledy byl obsah její činnosti korigován dekretem z 24. října 1871. Jejím úkolem bylo podávat posudky ve všech oborech námořní správy a sestavovat tabulky pro služební postup námořnictva. Předsedou této admiralitní rady byl ministr námořnictva a jejími členy, jmenovanými vždy na tři roky, bylo 8 titulárních úředníků či vysokých důstojníků s hlasem rozhodným, 2 členové s hlasem poradním a sekretář. K dispozici admiralitní radě, ale nejen jí, byl poradní výbor ve věcech sporných (comité consultativ du contentieux) pro návrhy řešení sporů v záležitostech mezinárodního práva, práva občanského a trestního (jen pokud se tyto záležitosti týkaly válečného námořnictva), a rada kořistná (conseil des prises). – V Rusku byla admiralitní rada zřízena v r. 1827, čímž nahradila někdejší admirální kolegium . Její složení se změnilo v r. 1836 podle vzoru rady pro vojsko a znovu ještě v r. 1860. Podle této poslední úpravy byl předsedou rady generál-admirál, jeho zástupcem ministr námořnictva. Stálé členy rady jmenovala vláda. – V Německu byla admiralitní rada (Admiralitätsrath) poradním orgánem Admirality – vrchního velení válečného loďstva – v řešení závažných záležitostí organizace a námořní techniky. Je složena z členů Admirality, jiných námořních důstojníků, námořních techniků a civilních úředníků, jmenovaných náčelníkem Admirality. – V Rakousko-Uhersku byla admiralitní rada pouze poradním orgánem admiralátu v Pule. Tvořili ji: předseda, velitel přístavu, velitel námořního arzenálu a příležitostně velitelé jiných institucí válečného námořnictva.

Admirální kolegium = nejvyšší orgán námořní správy v Rusku v l. 1700 - 1827 (pův. admirtalitějskij prikaz, od r. 1707 kancelarija vojennogo morskovo flota, od r. 1728 admitralitějstv-kollegia). Zprvu se admirální kolegium řídilo obecnými zákony, ale od r. 1722 zvláštními řády podle švédského a holandského vzoru. Předsedou kolegia byl geněral-admiral, dalšími členy byli místopředseda a 5 – 7 zasloužilých vysokých námořních důstojníků. Výkonnými orgány byly sekce, které vedli: geněralkrigskomisar (generální vojenský komisař), oberproviantmejsetr (vrchní komisař pro zásobování loďstva potravinami), calmejster a cechmejster, a mimo to 11 odborů (kontor): kontrolní, dělostřelecký, lodněstavitelský, finanční atd.) Prvním předsedou admirálního kolegia byl admirál M. A. Apraxin . Do kolegia často docházel Petr Veliký ba osobně v něm činil rozhodnutí a návrhy. Organizace kolegia se několikrát měnila. Za cara Alexandra I. bylo admirální kolegium přeměněno na Komitét na obrazovanije flota (Výbor ku řízení loďstva), který měl sekci pro vojenské námořní záležitosti a sekci pro správní záležitosti, a nad oběma dohlíželo nově etablované ministerstvo námořních sil. První sekce, s ministrem v čele jako jejím předsedou, byla dále zvána admirálním kolegiem. Měla 4 – 6 členů, starala se o náležitosti vojenské a válečné a jejími členy mohli být jen činitelé válečného loďstva. Druhé sekci se říkalo admiralskij department a měla na starost teoretickou přípravu námořnictva, výstavbu, vyzbrojování a vystrojování loďstva a jeho zásobování… V r. 1827 byl Komitét… zrušen a nahrazen prozatímní organizací ministerstva námořnického.

Admirální soud (Admitalty Court nebo High Court Admiralty) = ve Velké Británii (j. podobně) soud zřízený původně k řešení sporů ohledně námořní plavby, námořního boje a námořního obchodu. Původně se dělil na instanční soud (Instance Court) ku řešení sporných námořních záležitostí, a na kořistný soud (Prize Court) v době válek, na konci 19. století však už záležitosti admirálního soudu obstarávalo zvláštní oddělení (Probate, Divorce and Admiralty division) Nejvyššího soudního dvora (High Court of Justice) zřízeného v r. 1873, ale tomuto oddělení se dále říkalo admirální soud. Odvolání ve věcech admiralitních příslušelo po r. 1873 apelačnímu soudu (Court of Appeal). Do kompetence admirálního soudu spadaly pak záležitosti nejen válečného námořnictva, ale také případy z oboru práva občanského, spory o mzdu lodního mužstva, spory o vlastnictví lodí, půjčky na lodě, nároky na odškodnění za ztroskotání lodi…Trestní příslušnost admirálního soudu byla vymezena všeobecnými trestními zákony (Criminal Law Consolidation Acts).

Admirálská vlajka (angl. admiral flag) = druh optického signalizačního prostředku, který – vyvěšen na lodi - dává na vědomost, že na této lodi se nachází admirál. Admirálské vlajky byly čtvercové, ale většinou obdélníkové, s vyznačením hodnosti admirála, jemuž náležejí (admirál, viceadmirál, kontraadmirál, případně velkoadmirál). Na třístěžňových plachetních lodích byla zpravidla vlajka admirála na prostředním, viceadmirála na předním, kontraadmirála na zadním stožáru (jinak ve francouzském válečném loďstvu). Na dvoustěžňových lodích po r. 1860 byly v britském loďstvu admirálské vlajky na hlavním stěžni (zadním), vlajky vice- a kontradmirálů na předním.

Admirálský čas = v Rusku bylo dříve, v l. 1700 – 1827, nejvyšším orgánem námořní správy admirálské kolegium či námořní kolegium, tj. námořní ministerstvo (sův. admirtalitějskij prikaz, od r. 1707 kancelarija vojennovo morskovo flota, od r. 1728 admitralitějstv-kollégija či morskája kollégija) Jeho předsedou byl geněral-admiral, dalšími členy místopředseda a 5 - 7 zasloužilých vysokých námořních důstojníků. Výkonnými orgány byly sekce, které vedli vrchní komisaři, kolegium mělo 11 odborů (kontrolní, dělostřelecký, lodně-stavitelský, finanční atd.)… Prvním předsedou admirálního kolegia (námořním ministrem) byl admirál M. A. Apraxin… I do námořního kolegia však často docházel car Petr I. Veliký. - Tehdy všechny porady jednotlivých petrohradských kolegií (ministerstev), i admirálního kolegia končily v 11 hod. a členové kolegií se pak rozcházeli na oběd. Když se jednou admirálního kolegia opět zúčastnil car, po skončení jednání odcházel spolu s admirály pojíst, avšak předtím je nečekaně pozval do blízkého hostince na sklenku. Admirálové tam poslušně zašli a s carem popili… Hostinec byl od té doby zván „Carský“ a jelikož se o záležitosti začalo povídat po celém Petrohradě a na lodích, vešla 11. hodina ve známost jako „čas admirálský“, tj. „čas, kdy i admirálové s carem chodí popít“. Samozřejmě se zakrátko začalo říkat „mám admirálský čas“ vždy, když se někomu prostě zachtělo vodky nebo jiného ostrého. „Admirálský čas“ tak začal platit kdykoli a odměřovala jej nikoli hodinová rafie, ale chuť na doušek. Jak často býval admirálský čas v Rusku, lze si snadno domyslet.

Adria (Hadria) = město původně umbrijské, potom etruské, při ústí řeky Pád. Mělo svůj přístav na moři, jemuž toto město dalo i název – Adria (Jadran). Okolo r. 394 před Kristem se města zmocnil Dionýsos Starší, syrakuský panovník. Odtud pocházel i císař Adrian (Hadrián). – Nynější Adria či Adria Veneta byla vystavěna na zříceninách původního města, ale naplaveniny je oddělily od moře na 21 km. Rozkládá se na Canale bianco (Bílém kanále) – rameni Pádu. Pozoruhodné jsou: stará katedrála a radnice, biskupské gymnázium…, byla tam továrnu na kameninu, město vedlo čilý obchod se žitem, vínem, kůžemi, krmným dobytkem, koni, rybami…Adria v r. 1881 měla 7.400 obyvatel, s okolím 15.806 obyvatel, distrikt s 9 obcemi 41.477 obyvatel

Aérobomba = explozivní nebo zápalná nálož zavěšená na balóně, jímž měla být zanesena nad nepřátelské vojsko nebo loďstvo, pevnost nebo město, načež shozena na tento cíl. v nejjednodušším tvaru byla bomba zavěšena na balón volný (ballon perdu) a odpoutání její od balonu se dělo v určený čas mechanismem k tomu připraveným, mohlo to však být i časová zápalka. Největší potíží tohoto zařízení býval vítr, jehož směr a síla dají se jen těžko přesně odhadnout. I z toho důvodu bez úspěchu použilo tyto bomby mj. rakouské vojsko před Benátkami v r. 1849. – Dokonalejší, ale vzhledem k malému dosahu méně upotřebitelné, byly aérobomby připevněné pod upoutaný balon (ballon captifs). Vypouštění bomby dělo se tu elektrickou cestou, vedením v poutacím laně. Se zbraní tohoto druhu se dělaly pokusy ve Vincennách v r. 1854, ale s výsledky velmi špatnými, ostatně nepřítel se pod zjevně nastražený balon nehrnul. K útoku na námořní cíle tímto prostředkem nedošlo. – K téže zbrani patřily vzdušné torpédo (Lufttorpedo), na něž v r. 1884 obdržel Rodeck v Německu patent. - Navrhovalo se také, aby byl sestrojen balon o větší nosnosti, upoutaný nebo volný, ale obsazený mužstvem, které by z loďky balonu vypouštělo na nepřítele ony projektily, ale i to jeví se neprakticky. Někteří z těch, kteří útočné balony navrhli, byli: Lana (1670), Campenas (1796), Kolding (1807 - 1811), Leppig (1812), Warner (1844), Wysen (1847), bří Uchatiusové (1848), Zeise (1850), Green (1855), Gillespie (1857), James (1859), Rodeck (1883)… Po zavedení letectva, tedy letadel jako i námořních nosičů bojových prostředků se na válečných lodích začaly instalovat na komíny mříže, které měly takovýmto bombám zabránit v proniknutí do nitra lodí kouřovody.

Agent námořní = v námořním vojenství některých zemí (Rusko aj.) tak byl do dvacátých let 20. století nazýván námořní přidělenec (v nejnižší kategorii diplomata) určitého státu k ambasádě tohoto státu v jiné zemi. Měl poslání jednak poradce a pomocníka pro zvláštní odborné úlohy spojené s vojensko-námořními záležitostmi, jednak styčného důstojníka mezi velícími složkami válečných námořnictev obou států. Zpravidla ovšem sděloval do své země rovněž důvěrné informace strategické povahy, nesměl se však dopouštět špionáže. Při zahájení nepřátelství mezi oběma zeměmi měl právo včas se vrátit do svého státu. Pozice byla reciproční. Později námořní atašé (od fr. attachée), což je označení služby se stejným posláním a významem. (V civilním námořnictví je agent pověřenec rejdařství.)

Ahoy (angl.) = původně od zvolání „loď před námi“, později ústní pozdrav pro zblízka míjené lodě.

Akční rádius = teoretická hodnota největší přímé vzdálenosti z východiska plavby lodi k určitému bodu, kterou dokáže loď urazit a od tohoto bodu se vrátit zpět do téhož výchozího místa (na základnu), a to při spotřebě své jedné maximální zásoby paliva. Dvojnásobku této vzdálenosti se říká dojezd, dosah či doplavba. Akční rádius lodi se stanovuje při technických zkouškách po dokončení nebo po zásadní úpravě lodi (přestavba trupu, výměna pohonného systému nebo jeho důležité části apod.). V praxi je akční rádius při stejné zásobě paliva různý a závisí především na klimatických podmínkách, aktuálním stavu lodi apod.

Akroterion (řec.) = na antických plavidlech ozdobná část na vrchním zakončení klounovce, zpravidla ve figurálním resp. animálním smyslu (hlava zvířete – patrona lodi, mělo náboženský původ). Zvyk umisťovat na příď tuto figuru přešel až do 19. století a figurálně ozdobené přídě v místě galionu mívaly válečné lodě až do nástupu pancéřových trupů. Zejména poté, co z lodí zmizel čelen a galion, bývaly výzdoby přídí zvláště kapitálních lodí už jen erbovní.‘

Albokarbonové světlo = vzniká při spalování svítiplynu v hořáku, v němž se odpařuje (teplem hořáku) naftalín, který současně s plynem hoří a tak se zvyšuje svítivost plamene. Užíváno též v lodních svítilnách.

Aldisova lampa (angl. aldis lamp, daylight lamp) = dnes už téměř nepoužívaná ruční, přenosná signální lampu („aldiska“) se zrcadlovou parabolkou uvnitř, denním a nočním hledím, s velmi jasným světlem, díky ručnímu přerušovači (páčka ve tvaru kohoutku spouště) umožňující předávání Moresových signálů. Jelikož bylo třeba vysokého příkonu, byla Aldisova lampa napájena kabelem z odděleného zdroje schopného stálého, vyššího příkonu než zdroj ruční.

Altazimut = přístroj (19. stol. …) k měření horizontálních (azimutálních úhlů a výškových (zenitových) vzdáleností, Skládá se ze 2 kruhů, z nichž je jeden vodorovný a druhý kolmý – stojí na prvním, oba se otáčejí kolem osy, procházející středem vodorovného kruhu. Dalekohled, který usnadňuje zamíření na určitý nebeský objekt, je spojen s horizontální osou, která nese uprostřed jemně dělený vertikální kruh a na druhém konci závaží a spočívá na ložiskách. Díky tomuto uspořádání lze dalekohled namířit na libovolný objekt nad úrovní horizontálního kruhu. Jedno ložisko nosí dva pevné, o 180^O vzdálené mikroskopy, sloužící k přečtení údaje na výškovém kruhu, kruh azimutální je osazen rovněž takto uspořádanými mikroskopy. Pomocí nožek a libely se uvádějí kruhy či k nim příslušné osy do vertikální a horizontální polohy, mikroskopy se pomocní korekčních šroubků se nejdříve přibližně a pak pomocí svorek jemně nastaví a pak lze dosáhnout jemného řízení dalekohledu mikrometrickými šrouby. Přístroj měl využití v astronomii, geodézii…, ale i na lodích.

Amaráž¹ (fr. amarrage, angl. round seizing) = obvazek lanový (na laně, jehož konec je přetočen do tvaru oka a pod okem obvázán).

Amaráž² = ustavení plavidla proti větru na dvou příďových kotvách, aby se loď neotáčela.

Ambasáda (fr. ambassade) = Původně míněno poselství uložené panovníkem, nově úřad velvyslanectví, ba velvyslanecký hotel (droit d´ambassade je právo vyslat někam legáta). Jelikož na ambasádě pracoval i námořní přidělenec (agent, atašé), bylo to i místo k vyřizování námořních záležitostí v zemi, v níž byla ambasáda ustavena.

Ambra = hmota podobná vosku, nalézaná na hladině mořské, v kusech o hmotnosti 50 g až 10 kg, zvláště ve středním a jižním Atlantiku a na Indickém oceáně. Zřejmě se tvoří ve střevech vorvaňů. Má šedou barvu, příjemně pižmovitě páchne, na vařící vodě se rozplývá v olej, jasně hoří a zanechává minimum popela. U námořníků velmi oblíbená (vylepšovala aroma v podpalubí), ostatně dobře zpeněžitelná.

Amers = orientační objekt na pobřeží, někdy stavěný ku tomuto účelu (zděný, dřevěný, železný – např. maják), jindy původní (zvonice, mlýn, kostelní věž …), vysoký, zvláště označený (také na námořních mapách). Někdy amers nesl znamení (koše, koule, vlajky…) jako sdělení o místní hloubce vody, blížící se bouři apod.

Andrejevská vlajka – hlavní vlajka na válečných lodích carského Ruska. Měla tradici z dob Petra Velikého, ale tehdy nebyla jen bílá, s modrým diagonálně uspořádaným křížem svatého Andreje Prvozvaného - patrona křesťanstva na Rusi, nýbrž měla i dílem světle modrý, dílem červený podklad. V dalších desetiletích se záďová Andrejevská vlajka několikrát změnila, a až v r. 1865 z příkazu cara Alexendra II. měly ruské válečné lodě jednotnou záďovou vlajku - modrý andrejevský kříž na bílém podkladě. Variantou vlajky byl Georgijevský Andrejevský prapor s erbovním vyobrazením sv. Jiří uprostřed andrejevského kříže; tuto vlajku měli právo vztyčovat na zadních stožárech jen lodě, které se vyznamenaly v boji. Její platnost zrušila až moc sovětská v r. 1917. - Andrejevské vlajky ruského válečného loďstva měly další varianty, připomeňme alespoň admirálské, které vlály na hlavním stožáru: prostá Andrejevská vlajka náležela admirálovi, vlajka s modrým pruhem při spodním okraji viceadmirálovi, s červeným kontraadmirálovi (v l. 1810 - 1917). V r. 1899 se zavedla vlajka velitele loďstva - červená, s kombinovaným andrejevským symbolem vlevo nahoře (do r. 1917).

Anemometr (anemoskop, anemograf) = přístroj k měření směru a síly (rychlost a tlak) větru – ukazuje-li jen směr větru, jde o anemoskop, pokud nejen ukazuje, ale i zaznamenává-li směr nebo sílu, anebo obojí, jde o anemograf či anemometrograf. Směr větru: Ten ukazuje jednoduše vlajka nebo korouhev, složitěji korouhev napojená osou na nějaký ukazatel v pozorovací místnost, např. nad kompasovou růžicí. Síla větru: V některých přístrojích projeví se tlakem na sloupec kapaliny v rouře tvarované do U, jejíž jedno rameno je rozšířeno a nastavováno proti větru – síla větru kapalinu v rouře v jedné polovině stlačuje, v druhé zvedá, a rozdílem obou hladin měří se tlak větru. V jiných přístrojích se větru nastavuje kvadratická deska na stlačitelných pérech a při stlačení těchto per se pak z příslušné stupnice odečítají ukázané hodnoty (někde se místo pér používá závaží, ale jsou jiné způsoby). Rychlost větru: Měří se zpravidla počtem otočení lopatkového kolečka nastaveného vůči větru (lopatky jsou podle jednotlivých zdokonalovatelů přístroje různě tvarována a umístěna).

Antifouling (angl.) = ochranný nátěr na spodcích lodních trupů ku zamezení jejich obrůstání mořskou faunou a florou (viz Obrost lodní).

Anýzové dřevo = pochází z badiáníku pravého, má světle šedou barvu, je vonné, dováží se z Číny, je vhodné pro truhlářství. Četné dřevěné doplňky lodní ze něj bývaly vyrobeny v dobách korábů s dřevěnou nebo dřevěnou-železnou konstrukcí.

Arak = silný lihový omamný nápoj jemného pachu, oblíbený i mezi starými námořníky. Připravuje se v Indii, Číně a Indonésii. Původně šťáva získávaná navrtáváním stromů, hlavně datlí, sladší medu, která se nechávala zhoustnout, načež se destilovala. Egypťanék, z datlí a rozinek dělají arakí. – Postupně však se Angličané, Portugalci, Holanďané aj. plavci na lodích do Asie naučili podobný nápoj vyrábět z kvašené rýže, kokosové šťávy a cukru. Rýže za přidání kokosové šťávy zcukernatěla, pak se kvasila a po kvašení destilovala.

Archimédův šroub = neprávem se tak nazývá šroub lodní (Archimédovým šroubem je „šnek“, šroub se závity zapadajícími mezi zuby ozubeného kola).

Arieta = antická válečná loď, ojediněle i dopravní, vybavená beranidlem, bořidlem, píchem, tedy vyztuženým tupým bodcem ku prorážení trupů lodí nepřítele pod jejich vodoryskou. Tento bodec byl zván asser, též však i sám o sobě arieta. Arietami byly tedy i veškeré těžké pancéřové válečné lodě z druhé poloviny 19. století, ba i pozdější. (Viz i Kloun)

Armada (špaň.) = obecně vojsko pozemní i námořní, zvláštně ale Armada – obrovská flotila s „nepřemožitelným“ vojskem. V r. 1588 ji vypravil španělský král Filip II. proti protestantské Anglii, v níž vládla Alžběta (původně se měla stát jeho chotí) – loďstvo čítalo 130 větších a 30 menších válečných lodí, na nichž bylo 3.148 děl a asi 30.000 vojáků, flotile veleli vévoda Medina-Sidonia a admirál Martinez de Recaldo. 20. května vyplula od španělských břehů, ale provázena potížemi dostávala se k Anglii velmi těžce. 8. srpna t. r. na ni anglické lodě vyslané z Plymouthu se zdarem zaútočily, a následovala obrovská bouře, při níž bylo španělské loďstvo téměř zničeno – ztratilo 72 lodí a 10.158 mužů. Až koncem září se zbylé lodě vrátily do santanderského přístavu. Šlo o národní katastrofu. Zato Alžběta se radovala, a s ní i Anglie. Královna mj. nechala na památku tohoto šťastného vítězství razit minci s nápisem „Afflavit Deus et dissipati sunt“ (= dechl Bůh a rozptýleni jsou“). Královské námořnictvo britské si dodnes tuto událost hrdě připomíná.

Armatura = (1) V námořním vojenství úplná výzbroj lodi (obecně též i třeba pevnosti, balónu, vojína…). (2) Armatura námořního děla je souhrn technických prvků, které dělo musí mít, aby bylo schopno palby.

Artemon = strmě šikmý krátký stěžeň na přídích antických lodí (předchůdce čelenu), s malou ráhnovou plachtou (předchůdce blindy).

Astroláb (řec., angl. astrolabe) = v 16. a 17. století ruční přístroj k měření úhlů respektive polohy hvězd na viditelné noční obloze, ku stanovení zeměpisné polohy lodi, a to omocí pohyblivé alhiády a průzorů. Nahrazen kompasem.

Arzenál (angl., fr. a něm. arsenal, it. arsenale, rus. arsenal, oružejnaja palata) = zbrojnice. V námořním vojenství je arzenál soubor přístavních objektů, nejčastěji v obvodu významné námořní základny, v němž jsou loděnice a doky, sklady výzbroje a výstroje. Zpravidla měly arzenály sekce: (a) pro stavbu lodních trupů, (b) pro stavbu strojů, (c) pro stavbu či montáž děl a další výzbroje a pro výrobu střel, nábojů, třaskavin apod., (d) do konce 19. století sekci pro opatřování válečných lodí plachtami a takeláží, (e) pro výbavu lodi příslušenstvím (palubní zařízení, signalizační pomůcky, hasící pomůcky, výbava kuchyně…), (f) pro realizaci pozemních a vodních staveb v obvodu arzenálu, (g) pro záchranné a podhladinové montážní práce (potápěčská skupina), dále nejrůznější opravářské dílny, dílny pro stavbu člunů aj. plavidel vč. záchranných (prámy), skladiště lodních i ručních zbraní, výstrojní sklady, sklady lodních potřeb, proviantní sklady, laboratoře pro přípravu výroby munice, testovací objekty, oddělení pro elektrické osvětlování. Arzenály mají samostatné velení podléhající velení námořní oblasti, nejvyšším představitelem je většinou důstojník s admirálskou hodností. – Kromě vojensko-námořních arzenálů jsou i např. arzenály rejdařství, jejichž centrem jsou úřední budovy, loděnice, opravářské komplexy apod. (např. arzenál Rakouského Lloydu v Terstu do r. 1918).

Artilerie (angl. artillery) = soubor lodních palných zbraní (viz Dělostřelectvo).

Asdic (ASDIC – akronym od zkratky angl. Allied Submarine Detection Investigation Committee) = britské označení pro podmořský akustický hydrolokátor zkonstruovaný počátkem dvacátých letech 20. století pro vyhledávání ponorek. Významně se uplatnil za 2.SV. - Když se v červnu r. 1917 konala ve Washingtonu spojenecká konference na téma vyhledávání ponorek, Britové a Američané tam i v této věci navázali spolupráci s Francouzi, kteří už jisté výsledky měli (Paul Lengevine). Vyhledávací systém byl založen na nově vynalezeném křemíkovém měniči, který ve spojení se zesilovačem byl schopen zachycovat odrazy ultrazvukových rádiových signálů pod vodou. Britský trawler EBRO II byl pak první protiponorkovou lodí s hydrolokačním zařízením, jenže byl dokončen až 5 dnů po válce. Po ní spolupráce velmocí ustala a Američané začali s vlastním vývojem zařízení zvaným pak SONAR (viz Sonar), Britové vyvíjeli ASDIC (označení je akronym složený z počátečních písmen slov názvu výboru, který vývoj přístroje řídil). Tento hydrolokátor vysílal ultrazvukové vlny v kmitočtu 15 – 30 KHz a registroval jejich odraz, dosah byl 2 míle, ale některé vlivy (velká slanost vody, příliš teplá voda, proudy, vlny…) činnost ASDICu narušovaly nebo vytvářely „mrtvé zóny“. V r. 1948 byly zbývající přístroje ASDIC ze služby staženy.

Aseptin = tekutina (vodní roztok kyseliny bórové) používaná k uchování masa (také na lodích) dokud nebyly lednice. Omezovala však jen hnití, ne plesnivění.

Asser (viz Arieta nebo Kloun) = břevno, které používali Římané na svých lodích podobně, jako se používá beranidlo (arieta) např. při dobývání města. Mohl být na přídi pod vodou ku prorážení nepřátelských trupů, anebo nad hladinou, ku ničení nástaveb a zařízení na palubách nepřátelských lodí. Některé lodě měly i dva nebo tři assery. Později asser nahradil kloun.

Atlasové dřevo = dřevo mj. pro lodní interiéry (saténové či hedvábné) – tvrdé, těžké, husté, barvy bílé, žluté nebo červené, atlasového lesku. Poskytují je západoindické nebo jihoamerické stromy Ferloie guianensis a Maba guiiaensis. Indické dřevo je lesklejší. Používá se k výrobě elegantního nábytku kanárkově žluté, žluté s žilkami, purpurové s hnědými žilkami, kaštanově hnědé bez žilek a světle hnědé se žilkami. Z něj byly zařízeny mj. kajuty a pracovny mnoha vyšších námořních důstojníků.

Atašé (od fr. attaché.) = diplomat na nejnižším služebním stupni, přidělený k (vel)vyslanectví za účelem jeho přípravy na dráhu diplomata-jednatele, výhody (vel)vyslance mu však nepříslušely. V osmdesátých letech 19. století se na legacích velmocí zaváděla funkce námořní atašé (fr. attaché militaires et navals, rus. /morskoj/ agent), která náležela námořnímu přidělenci rovněž v nejnižší kategorii diplomata. Námořní atašé měl poslání jednak poradce a pomocníka pro zvláštní odborné úlohy spojené s vojensko-námořními záležitostmi, jednak styčného důstojníka mezi velícími složkami válečných námořnictev obou států. Zpravidla ovšem také sděloval do své země důvěrné informace strategické povahy, nesměl se však dopouštět špionáže. Při zahájení nepřátelství mezi oběma zeměmi měl právo včas se vrátit do svého státu. Pozice byla reciproční.

Aurora = bohyně ranních červánků, jinak též aurora australis / aurora borealis = jižní / severní polární záře, a také dvě města v USA. AURORA – častý název lodí.

Auxiliární lodě (od angl. auxilliary ships) - viz Lodě pomocné.

Auxiliární stroj (od angl. auxilliary machine) - viz Stroj pomocný.

Avancement (čti avansmá) = služební postup, povýšení.

Avantageur (čti avantžér) = čekatel na povýšení do důstojnické hodnosti, v Rakousko-Uhersku byl takto zván i důstojník aspirant.

Aviso, avisová loď (od fr. aviso) = tzv. loď hlásná či zpravodajská (dobové pojmy). Rychlé, lehce ozbrojené vojenské plavidlo k účelům spojovacím, průzkumným, strážním a hlídkovým, eskortním, záchranným apod., používané od osmdesátých let 19. století ve francouzském válečném námořnictvu, poté i v jiných zemích, ač termín aviso se neujal všude (ve Velké Británii plnily roli avisos malé paroplachetní korvety respektive šalupy, v ruském a německém křižníky nejnižší třídy…). Poté, co se na lodích objevila spolehlivá radiotelegrafie, se role avisos vytratila – po 1.SV už nebyla zaváděna.

Axiometr = přístroj ukazující odchylku kormidla od podélné osy lodi ku pravému či levému boku lodnímu. Obyčejně je to skříňka s v noci osvětlenou dvojitou úhlovou stupnicí (levou, pravou), na které ručička převodem od kormidelního kola ukazuje polohu kormidla.

Azimut (angl. azimuth) = v horizontálním systému souřadnic nebeského tělesa, úhel u zenitu mezi meridiánem pozorovatele a vertikální kružnicí procházející nebeským tělesem. Měřen po směru hodinových ručiček počínaje bodem Sever od 0 do 360 stupňů. (bek) Základní souřadnice obzorníkové soustavy – úhel, který svírá vertikál procházející pozorovanou hvězdou se základním vertikálem, určeným severním bodem a zenitem. V astronomii se počítá od jižního bodu k západu, v geografii a nautice se počítá od severu k východu od 0^O do 360^O. V námořnictví se nazývá kurs. – Ve vojenství je to úhel sevřený poledníkem a směrem na určitý bod v terénu, měřený ve směru pohybu hodinových ručiček. Je používán např. při nepřímé střelbě dělostřelectva k zamíření hlavního směru palby.